POZOR, POZOR! (3.část)
Literatura > Vícedílné
POZOR, POZOR!
3.část
Nad údolím to neustále lomozilo.
Příšerný hluk tří helikoptér, křižujících v promyšlených sedmiúhelnících
nad jezerem, nemohl nechat nikoho na pochybách, že se tam pod ním
něco důležitého děje.
Hřmotící stroje se vznášely ve stometrových výškových odstupech
a zhruba ve třetinových rozestupech. Kolem jejich strakatých těl
prolétávaly navíc bzučivé drony, které v rytmickém chaosu působily jako
pomatení chodci, kteří neustále přecházejí křížení silnice na červenou.
Ti občané, co se jen tak nalehko trousili polomrtví z pláží, již věděli své,
ti ostatní - ve svých příbytcích kolem rekreační zóny se mohli jen domýšlet.
Jistě, naprostá většina se víceméně následně shodla na tom, že hluboko pod
vodní hladinou se náhle prolomil strop nanajvýš utajovaného výzkumného
zařízení.
Voda pak zaplavila bílé myši, strakaté potkány a zdegenerované
gorily. Nakonec, někteří ze zasvěcených se s podobnou vizí již
potkávali v kybernetických hrách rádoby daleké budoucnosti.
Uběhly tři předlouhé dny.
Mezitím vydatně pršelo a chvílemi se všem opět vrátilo sluneční
dopoledne. A později zase chléstalo a chléstalo.
Rusovlasá žena mezitím ale nezahálela.
Na stolech kolem ní se kupily stohy hlášení, posudků i naprostých
hloupostí. Ale taková už je poctivá kriminalistická robota!
Sem tam vyhlédla z okna, zamyslela se, pokývala hlavou, zase se
zamyslela - a pokračovala v tanečku svých prstíků na klávesnici
počítače.
"Večer všechno přepíšu vlastní rukou na vlastní papír," utrousila
nahlas. Podívala se do zaprášeného zrcadla na vzdáleném konci
pracovny, pokývala hlavou a pomyslela si, že jednoho dne - až
bude tento případ vyřešen, ho nabídne nějakému knižnímu vydavateli.
"A budu slavná!", zašeptala s jízlivým úsměvem.
Trpělivě se napila oteplalé limonády a opět se dala do sumírování.
Mezitím přicházeli všechny možné lidské šarže, přehrabávali se
v papírech, diskutovali, prohlíželi si ve vedlejší hale důkazní materiál,
třásli zkumavkami a zaostřovali si mikroskopy, telefonovali - a zase
odcházeli. Pár jich dokonce vzrušeně odběhlo.
Když po dalších dvou dnech vyšetřovací spis dokončila, oddechla si.
Právě ji sám nejvyšší netrpělivě telefonicky oznámil začátek tiskové
konference.
To se budou všichni divit, pomyslela si.
A proč by také ne!?
Závěrem se dopracovala k prokazatelnému názoru, že světlušky -
na samém počátku tohoto masakru - byly prudce radioaktívní.
Co to způsobilo?
Nějakým vysoce inteligentním způsobem totiž nalétávaly nad komory
blízké atomové elektrárny, kde si začaly nadstandartně dobíjet svoje
biochemické receptory. Pak už jen stačilo lehkým, jakoby společenským
průletem, zamořit vše, na co si posvítili.
A smrtonosné jezero?
Koho by asi tak dneska mohlo překvapit, že původcem vražedné epidemie
bylo zmutované stádo komárů, které si bůhvíproč vyhlídlo k počátečním
rejdům právě Machiaveliho vodní nádrž. Každý běžný občan přece věděl
z tisku, rozhlasu i televize, že se nad oblastí před několika dny přehnalo
nevšedně miniaturní žlutorudé tornádo.
"No co, důkazy jsou jasné."
"Tak tady tyto popsané papíry končí," vytáhl jakousi jemnou blánu
z překládací skříňky na konci svého levého rukávce a podal ji tomu
druhému.
Ten na ni vypustil něco ze svého materiálního dechu, aby definitivně
odstranil zbytky mikroskopicky zvláštního pískového prachu.
"Kdes ji našel?"
Robot ukázal na čtvrtou kostru po levé straně: "Tam - pod tím tělem."
Na planetě, které se kdysi říkalo Země modravého snění, vládla písečným
dunám a kamenité půdě jen tišina a ukrutná zářlivost.
Dokud tady nepřistálo těleso s iniciálami OUFO 1, z něhož vystoupilo
několik chemií a fyzikou se lesknoucích příšer.
Patrně nějaká geologická expedice.
Psal se rok 10.025 po smrti mezidrážně známého Christa.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 4 bodů
- 1 komentářů
- 2 hodnocení
- 12. srpna 2015, 09:47
- 1023 zobrazení
- 0 oblíbené
-
