POZOR, POZOR! (2.část)
Literatura > Vícedílné
POZOR, POZOR!
2.část
Když se konvoj vozů blížil ke svému cíli, stále
častěji se jeho tempo zpomalovalo.
Sice na prvním místě houkalo a blikalo státně
zařazené vozidlo, ale přesto se davy lidí jen
velice sporadicky rozestupovali ze silnice,
aby alespoň trošku uvolnili průjezd jakýchsi potentátů.
"Už se mně to vůbec nelíbí," poznamenala ke
kolegovi kriminalistka.
Pohlédl na ni a utřel si do vyšívaného kapesníčku,
který mu již tak trošku třesoucí se rukou vyšívala
před lety jeho chromá babička.
"Ano, trošku se to nám všem komplikuje," odpověděl
mládenec. A ke všemu se ještě do promáčeného
kapesníku vysmrkal.
Už téměř tři noci se pořádně nevyspal.
A mrtvých spoluobčanů přibývalo.
Auta projela pod zvednutou policejní páskou a zamířila
po točité cestičce dolů k jezeru.
Jedno po druhém způsobně zastavilo, jako vojáci
při nácviku k nástupu na slavnostní marš.
Z některých vyběhli členové ochranného štábu -
byla to sehraná partička - někteří se jen tak mimochodem,
jakoby právě spadli z Marsu, začali rozhlížet na všechny
strany, a podle norem kontrolovali okolí. Jiní obkroužli
vytyčené vozy a počala promyšlená akce s otvíráním
dveří.
Netrvalo však naštěstí moc dlouho, než se politická
elita dost vynadívala na pochmurné okolí a opět
vnikla do limuzín.
Motory zašustily a několik aut i s hlučným siréním
doprovodem, zmizelo zpátky v lese.
"Můžeme?", vykřikla na svého nadřízeného z otevřeného
okénka služebního vozu.
Muž ve slavnostní uniformě na ni pohlédl, jakoby se právě
vyhoupl z nějakého dobročinného mítinku.
"Ale ovšem, na co ještě čekáte!", zavřískala znaveně
diskrétní odpověď, která se ještě notnou chvíli pomyslně
odrážela od okolních hvozdů.
Kriminalistka ani nemusela chodit moc blízko. Hladina jezera
byla poseta mátožně se převalujícími těly. Jak si s nimi
pohrávaly půlmetrové vlnky, některá se elegantně otáčela
nahoru a dolů. Jakoby baletila svoji dramatickou roli.
Kdyby nebylo kolem tak příšerné ticho, mohla kulisa všeho
představovat přípravu na scénu záhadného pauzírovaného
hororu.
Na plážích to však vypadalo strozeji. U stavěných písečných
hradů polehávala tělíčka dětí - některé ještě toporně třímaly
umělohmotné lopatičky, na některých židlích u prodejny
občerstvení posedávaly pokroucené siluety - v parném
slunci, se polehoučku rozkládající.
"Kde začneme?", vznesl se do bezhlučnosti hlas mladého
spoluvyšetřovatele.
Žena pohlédla kolem sebe. Stála tam početná skupinka
dalších ambiciózních policejních vyšetřovatelů, policejních
lékařů i několik blíže nedefinovatelných persón s žoviálními
značkami na zavěšených ceduličkách kolem krků a vyzývavě
zíraly na mladou komisařku, které kdovíjaký příbuzný dohodil
tuto nezáviděníhodnou práci.
"No nic, přátelé, odpočiňte si, pokláboste, pospěte si. Musíme
počkat, až celé okolí nafotí hoši z helikoptéry," pokusila se
o povzbudivý úsměv statečná detektivka a odhrnula si čupřinu
pravých rezavých vlasů ze svého přemýšlivého čela.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 5 bodů
- 1 komentářů
- 2 hodnocení
- 10. srpna 2015, 09:12
- 872 zobrazení
- 0 oblíbené
-
