Jde to Dobré Wow!

PŘÍBĚH - závěr

Literatura > Vícedílné

 

PŘÍBĚH
závěr
 
 
Trojice seděla kolem obrazovky a napjatě ji sledovala.
Záběr kontroloval děj v přední část domku se zahradou,
šňůrami prádla, holubníkem i boudou, v níž ovšem
chybělo to podstatné - a to pes.
Toto hlídací zvíře bylo již tak deprimované neustálými
výstřednostmi paní domu, že ukryté v mlází, jen
s blahovolnou odevzdaností pokukovalo na kostelní
hodiny, kdy dostane od pána do misky večerní kost.
Po chvíli odbila sedmá, pes se vykolíbal z křoví
a svižně přeskočil plot. Uchopil křupavé jídlo a zalezl
do boudy.
Rozlétla se okenice v přízemí: "Do hajzlu, co to tady 
zase šustí!?", vykřikla žena s natáčkami obalenou hlavou.
"To nic, drahá, to jen větřík nadýmá mráčky," ozval se
z hloubi stavení plachý hlas vysíleného romantika.
 
"To se nezmění, kdepak," zakroutil hlavou nejstarší syn.
"Ale co budeme dělat?", odpověděla náctiletá dívka.
"Co můžeme dělat?", řekl na to nejmladší  mládenec.
Bylo mu teprve sedmnáct, tak měl ještě téměř nevyzrálou,
a vcelku dobrotivou duši.
"No nic - uděláme to, co jsme chtěli. Rozjedeme se do Anglie a -", 
otočila se po zvuku, který se ozval za jejich zády.
V ten okamžik náhlé praskání utichlo. Všichni tři hleděli 
do duše šedostříbrné postavy, která je začala převalovat,
jako když větřík nadýmá usínající mráčky. 
 
"Sbalte se svý hračky a vraťte se domů, sbalte si svý
hračky a běžte domů, sbalte si nářadí a baťůžky a vraťte 
se domů," hlas je prostupoval, až se samým chladem napružila
jejich kůže.
Koukli se na sebe. Jejich strnulé tváře byly v ten okamžik
jako vytesané z kamene.
"Co to bylo?", zašeptala dívenka a opatrně se ohlédla.
Mládenci jen váhavě pokrčili rameny.
Obrazovka pro skrytou kameru se prudce rozzářila
až do nepředstavitelně jasně bílé. A zhasla. A nastalo
ticho. V dálce se zablesklo. Pak znovu a průzračněji.
Nakonec celou oblohu osvítila růžově modrobílá záře.
Ozvalo se několik chrastivých zvuků a obrovská rána,
která se převalovala okolím nepředstavitelně dlouho.
 
Rozběhli se k autu.
Když dorazili do městečka a projeli až k okraji, kde
stál jejich dům, sousedé se již rozcházeli domů.
U vrat je vyhlížel jen uvázaný hlídač, který vrtěl
radostně ocasem, jakoby chtěl říct: " Tak přece!"
Proběhli zahrádkou a rozrazili pootevřené dveře
stavení.
Všude byl klid. Tatínek nikde, máti nikde.
"Odvezli je do nemocnice," ozval se melodický hlas 
nad jejich hlavami.
"Cože?", pohlédl nejstarší syn vzhůru ke dvířkám
na půdu.
"Mamince vybouchl papiňák!", vykřikla vedle něj mladá 
slečna a všichni se rozběhli zpátky k autu.
  
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 08. července 2015, 08:57
  • 474 zobrazení
  • 0 oblíbené