O hudbě a smrtce

Zpěv I. - O prázdnotě 

Postava uvažuje o pomíjivosti. 

 

Jeden se zved porazil židli a peláší do polí nestihnuv ani zaplatit 

Proč ty pořád sedíš? ptá se hlas s vočima kroutí
čelistma klapá za každej kriegel počítá poušť 

Jeden zírá furt upíjí strach za každej hlt vodečte čárku   

 

Zpěv II. - O strachu

Postava sedí s hlavou na stole. 

 

Věky táhnoucích zástupů lidu oděných v barvách ptá se  
zda musí zemřít oni jdou k němu on v jámě beze slova
jdou k němu ve vočích točí černej vítr v prázdnu
není jediný slovo který by je zastavilo ptá se

 

--

 

Zpěv III. - O snu 

Postava vychází z nálevny. 

 

Kostek chřestění svistot karet 

letounu let duní v uších pískot  

ho tahá za rukáv ven
mžik v oslněnym oku
jak něco pomalu ztrácel
jako sen o nedělenym květu
slova v rumišti včerejšího
dne co nevylez z výčepu

 

--

 

Zpěv IV. - O jitru

Postava jde světem.
 

Praštěnej sluncem zahlíd dvě dívky
s očima jak vítr vanoucí v polích
a byl s nima bez minulosti kam ho dovedly
tichem který v nich bylo vtělený něhou
která v nich byla kam ho dovedla dvě jména 

který šeptal do uší hlasem kterej mizel
a s nima dvakrát překročil práh 

 

--

 

Zpěv V. - O hudbě 

Postava se vrací do nálevny. 

 

Zas do tý knajpy nechtěl pak slyšel hudbu 

a znova znal touhu nebejt jedno tělo 

hledal v kouři pil líh hledal zoufalej spatřil
v přítmí dvě neznámý tváře a slyšel
v těch dlouhejch vteřinách v nichž
lidský nohy udělaj sotva dva kroky
krutost těžkou jako ohlušení větrem 
kterej prochází všema krajinama 

melodie najednou děsivě opuštěná
opakovala jak zíral do černých víček  
jak byl zpitej a neutek jak jindy utíkal
dokud nezaslech jak kráčí z jednoho
tónu na druhej zatímco se beze strachu noří do ticha 

 

--

 

Zpěv VI. - O noci 

Postava cítí radost. 

 

Vyšel z putyky kolem noc 

každej šramot v úplnosti která jakoby k němu nepatřila
jak čistý plátno na který ruka jedním tahem nakreslí tvar světla 
naslouchal a ve stínech přicházela paměť 

kterou znal jen po jménech jak je kladla na hladinu zvuku

a ta hudba zněla za vším
a opíjela bez jediný kapky 

 



--

 

Zpěv VII. - O kocovině

Postava leží bez hnutí. 

 

Když šel druhej všímal si dobře jak tam leží
mrtvola nedotýkal se a to byla přítomnost
zaslech jen tón a pak šel znova na poli 
a prošel jako mrak deštěm 

 

 

 

23.10.2013 a 13.9.2017