MAMINKO, MAMINKO!
III.část
Poraněnou paní ošetřili.
Přednostně ji také přijali v zubařské ordinaci,
protože měla zlomené dva přední zuby.
Vyšla z nemocničního zařízení s obvázanou rukou
a oteklou tváří. Nastoupila do městského autobusu.
Mládenec s berlemi ji uvolnil místo. Zhroutila se
na sedadlo a málem ihned usnula.
Když otevřela dveře svého domku, manžel již
posedával u prázdného kuchyňského stolu
a díval se na televizi.
Chtěl něco říct, ale při pohledu na ni, zůstal sedět
s otevřenou pusou.
"Nehoda," zašišlala a zapálila plynový sporák.
"Nech toho a běž si lehnout.", vstal a objal ji kolem
ramen. "Co se ti stalo? Jakápak nehoda?"
Pohlédla na něj: "Napadla mě. Zase mě napadla!"
"Kdo tě napadl? Mluv přece!"
"Ale já nevím, který to bylo," jen těžko potlačovala
příval slz. Zavzlykala.
Muž s ní chtěl zatřást, ale při pohledu na její tělo,
si to bleskově rozmyslel.
"Co? Který?", přestával se ovládat, protože ničemu
nerozuměl. Otočil kohoutkem a uzavřel plyn.
Podsunul pod ni stoličku a téměř násilím ji do ní vtlačil.
Žena k němu zvedla oči.
"Maminko, dost! Dost! Dost!", a poté už se chroptění
jen vzdalovalo a vzdalovalo.
"Kdo mě napadl?", nečekaně vyskočila a chytila muže
křečovitě za ruku. V překvapení neměl vůbec čas
se bránit. Táhla ho ven z kuchyně. Proškobrtali předsíní,
rozrazila dveře stavení a vláčela ho za sebou po dlážděné
uličce až k osamocené kůlničce v rohu zahrady.
Petlice byla ovšem zamčená. Za ní se ozývalo kokrhání
a naráz i náznaky rozpačitého mečení.
"Dělej!", vykřikla, pustila mu ruku a ustoupila stranou.
Zedník pohlédl na její naléhavý výraz ve tváři. Napřáhl se
a kopl rázně do dvířek. Rozlétla se, jako kdyby do nich
vrazil náklaďák.
Vstoupila dovnitř a rozsvítila.
Chytila ho za rukáv a vtáhla ho k hromadě sena, hned
za králičími klíckami.
Vrhla se na voňavou hromadu a zabořila do ni paže.
Házela sem a tam. Napravo i nalevo. Usušená tráva
se vznášela, slepice splašeně kvákaly, kohout vylétl
z bidýlka a začal pobíhat kolem. Ostatní zvířata jen zmateně
podupávala.
Na udusané zemi pod odházenou sušinou se objevila tři mírně
zvrásněná políčka.
A tři maličké křížky se jmény. Neuměle bylo do dřev vyškrabáno:
Jiřinka, na dalším Pavlíček, a na třetím Daňulka.
Obrátila se na manžela a zlostně vykřikla: "Tady hajají -
ti tvoji králíčci!"
( pokračování)