MAMINKO, MAMINKO! - II.část
Literatura > Vícedílné
MAMINKO, MAMINKO!
II.část
Vpadl do domu, jako vichr od severovýchodu.
"Dnes jsme tomu dali!", vykřikl do předsíně a upustil
montážní kabelu. Začal si svlékat v rychlosti pracovní
montérky. Zablácené boty odsunul do rohu uličky.
Žena vykoukla z kuchyně a ustaraně se něj usmála.
"Jídlo máš na stole. Pojď, právě jsem vytáhla pečínku
z trouby. Je ještě vařící."
Stavař si stihl umýt ruce, zapnout televizi a s výrazem
blahobytu se posadil nad kouřící se talíř.
"Kolik to má stupňů?", vysoukal ze sebe, když hleděl
unaveně na do černa vybarvenou, popraskanou kůži.
"Děláš si srandu?!"
Chlapík vstal a otevřel lednici: "Počkám, než se to žrádlo
trošku ochladí. Vytáhl načatou konzervu a vysypal si
zbytek jejího obsahu do dlaně.
"Maminko, maminko - proč mně to děláš!?", žena se otočila
k místu, odkud zaslechla sténání: "Drž hubu, nebo ti ji
už konečně zavřu navždycky!"
Unavený zedník právě polykal zbytek naloženého hrášku
a sedal si zpátky ke stolu. Vzal vidličku a chvíli s ní ďobal
do hmoty na talíři. Nakonec se rozhodl, vzít pokrm do ruky.
Mezi zuby to zapraskalo, jako o posvícení.
"Vtipné," pohlédl na ni a usmál se.
A pak se na sebe vrhli.
Dotancovali do temné ložnice - nu, dlouho to vypadalo,
jakoby se chtěli vzájemně sežrat. Přál si mít zdravého
potomka, tak se nebylo čemu divit, že je stavebník často
utahaný k smrti.
A to musel ještě ke všemu časně vstávat, vykoupat se,
dochroustat zbytky večeře a zamířit do vyčerpávajícího
zaměstnání.
Ráno bylo chladnější, než obvykle v tuto dobu bývalo.
Paní domu zamířila ke sklípku hned vedle stavení. Z kapsy
plandavého úboru vyštráchala klíč a odemkla petlici.
Hned za dveřmi nahmatala vše, co potřebovala.
Do kyblíku pak vysypala zbytky jídel za poslední tři dny, nalila
na ně odstátou dešťovou vodu a do tří lavórů rozdělila jakési
blentavé potrhance - asi to vše bylo nutné pro zdravý chov
drůbeže, stádečka koz a dvou oveček.
Nepršelo. Nezapršelo už několik dnů. Obloha byla bez mráčků,
jako vymydlená podlaha.
Pár minut před desátou hodinou už seděla na svém obvyklém
místě u řeky.
Vytáhla krabičku cigaret a zapalovač.
"Au!", vyděšeně vykřikla, když se píchla o dlouhý hřebík, který
se povaloval u stěny kabelky. Co ta potvora tady dělá? Nestačila
domyslet úděl tohoto špičatého předmětu - zanotoval ji telefon.
Pohlédla na číslo volajícího a plaše se usmála.
Hovořili spolu dobré půl hodiny.
Za jejími zády si hrály opět na pískovišti děti - jejich matky,
dědové či babičky vzájemně klábosili o denních strastech,
někteří jen tak bezvládně nahlíželi do časopisů. Nebo se skrytými myšlenkami bloudili pohledy kolem.
"Maminko, už mně to nedělej!"
Žena se napila a utřela si ústa do rukávu.
"Co ti nemám dělat? Co ti tak vadí!?", vykřikla a shýbla se pod
zahradní židli, na které seděla a chviličku šmátrala v hrubém štěrku.
A našla. Vytáhla větší kámen a položila ho na železný stůl
před sebe.
"Nech mě být, maminko!"
"A to tě bolí!?"
"Bolí, maminko - velice mě to bolí!"
Tak to je moc, pomyslela si. Bude pořád žvanit - a žvanit!
Z kabelky vytáhla hřebík a vpíchla si ho na kůži zápěstní jamky.
Sklonila se nad desku stolu a uchopila do úst špinavý kámen.
Posunula se blíž a začala kymácivě žulou narážet do hlavičky hřebíku.
Po stole se pozvolna začaly rozšiřovat stříkance krve.
Částečně dopadaly z jejích úst, částečně z rány na její ruce.
"Vidíš - tak toto bolí."
"Maminko, přestaň! Maminko, přestaň! Já už budu hodná."
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6.3 bodů
- 1 komentářů
- 3 hodnocení
- 29. května 2015, 09:00
- 1141 zobrazení
- 0 oblíbené
-
