Jde to Dobré Wow!

MAMINKO, MAMINKO! - II.část

Literatura > Vícedílné

 

MAMINKO, MAMINKO!
 
II.část
 
 
Vpadl do domu, jako vichr od severovýchodu.
"Dnes jsme tomu dali!", vykřikl do předsíně a upustil 
montážní kabelu. Začal si svlékat v rychlosti pracovní 
montérky. Zablácené boty odsunul do rohu uličky. 
Žena vykoukla z kuchyně a ustaraně se něj usmála.
"Jídlo máš na stole. Pojď, právě jsem vytáhla pečínku
z trouby. Je ještě vařící."
Stavař si stihl umýt ruce, zapnout televizi a s výrazem
blahobytu se posadil nad kouřící se talíř.
"Kolik to má stupňů?", vysoukal ze sebe, když hleděl
unaveně na do černa vybarvenou, popraskanou kůži.
"Děláš si srandu?!"
Chlapík vstal a otevřel lednici: "Počkám, než se to žrádlo
trošku ochladí. Vytáhl načatou konzervu a vysypal si
zbytek jejího obsahu do dlaně.
"Maminko, maminko - proč mně to děláš!?", žena se otočila
k místu, odkud zaslechla sténání: "Drž hubu, nebo ti ji
už konečně zavřu navždycky!"
Unavený zedník právě polykal zbytek naloženého hrášku
a sedal si zpátky ke stolu. Vzal vidličku a chvíli s ní ďobal 
do hmoty na talíři. Nakonec se rozhodl, vzít pokrm do ruky.
Mezi zuby to zapraskalo, jako o posvícení.
"Vtipné," pohlédl na ni a usmál se.
 
A pak se na sebe vrhli. 
Dotancovali do temné ložnice - nu, dlouho to vypadalo, 
jakoby se chtěli vzájemně sežrat. Přál si mít zdravého
potomka, tak se nebylo čemu divit, že je stavebník často 
utahaný k smrti.
A to musel ještě ke všemu časně vstávat, vykoupat se,
dochroustat zbytky večeře a zamířit do vyčerpávajícího 
zaměstnání.
 
Ráno bylo chladnější, než obvykle v tuto dobu bývalo.
Paní domu zamířila ke sklípku hned vedle stavení. Z kapsy
plandavého úboru vyštráchala klíč a odemkla petlici.
Hned za dveřmi nahmatala vše, co potřebovala.
Do kyblíku pak vysypala zbytky jídel za poslední tři dny, nalila
na ně odstátou dešťovou vodu a do tří lavórů rozdělila jakési 
blentavé potrhance - asi to vše bylo nutné pro zdravý chov 
drůbeže, stádečka koz a dvou oveček.
 
Nepršelo. Nezapršelo už několik dnů. Obloha byla bez mráčků,
jako vymydlená podlaha.
Pár minut před desátou hodinou už seděla na svém obvyklém
místě u řeky. 
Vytáhla krabičku cigaret a zapalovač.
"Au!", vyděšeně vykřikla, když se píchla o dlouhý hřebík, který
se povaloval u stěny kabelky. Co ta potvora tady dělá? Nestačila
domyslet úděl tohoto špičatého předmětu - zanotoval ji telefon. 
Pohlédla na číslo volajícího a plaše se usmála. 
Hovořili spolu dobré půl hodiny.
Za jejími zády si hrály opět na pískovišti děti - jejich matky, 
dědové či babičky vzájemně klábosili o denních strastech,
někteří jen tak bezvládně nahlíželi do časopisů. Nebo se skrytými myšlenkami bloudili pohledy kolem.
"Maminko, už mně to nedělej!"
Žena se napila a utřela si ústa do rukávu.
"Co ti nemám dělat? Co ti tak vadí!?", vykřikla a shýbla se pod 
zahradní židli, na které seděla a chviličku šmátrala v hrubém štěrku.
A našla. Vytáhla větší kámen a položila ho na železný stůl
před sebe.
"Nech mě být, maminko!"
"A to tě bolí!?"
"Bolí, maminko - velice mě to bolí!" 
Tak to je moc, pomyslela si. Bude pořád žvanit - a žvanit! 
Z kabelky vytáhla hřebík a vpíchla si ho na kůži zápěstní jamky.
Sklonila se nad desku stolu a uchopila do úst špinavý kámen. 
Posunula se blíž a začala kymácivě žulou narážet do hlavičky hřebíku.
Po stole se pozvolna začaly rozšiřovat stříkance krve.
Částečně dopadaly z jejích úst, částečně z rány na její ruce.
"Vidíš - tak toto bolí."
"Maminko, přestaň! Maminko, přestaň! Já už budu hodná."
 
      (pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 03. června 2015, 09:14
Mesje, jxr a Le Fatak,

děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 01. června 2015, 00:36
3 -
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 29. května 2015, 12:39
3 -
Le_Fantak
kvalita komentáře: 0 Le_Fantak 29. května 2015, 09:52
0.3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.3 bodů
  • 1 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 29. května 2015, 09:00
  • 956 zobrazení
  • 0 oblíbené