"B U N K R"
Literatura > Vícedílné
"B U N K R"
II. A III. SUTERÉN
Poklop se tiše odsunul.
Pod vámi se objeví kupodivu osvětlený sál. Pravděpodobně
se elektrický proud zapínal již při otevírání vstupního
panelu.
Uprostřed bíle vykachličkované místnosti stojí menší rekvizita - něco,
co matně připomíná operační stůl v kombinaci s dělícím pultem
v prodejně masných výrobků.
Patrně by se taková věc dala najít třeba v řeznických salónech
nebo v některých veterinárních ordinacích.
Pohlédnete na sebe. Co to má znamenat? Copak
jsme v nějakém hororu!?
Ne, určitě nejste - tak sestupujete opatrně po žebříku dolů.
Když došlápnete na podlahu, otočíte se a padnou vám do očí
dvě klece s prázdnými miskami. Mezi nimi se nachází opravdová
lednička. Po otevření ovšem zjistíte, že je v ním mimo několika
konzerv s ovocem jen poloprázdná láhev jakési coly a krajíčky
opečené veky s poměrně čerstvě vypadajícím mletým hovězím.
A zase ty prosklené skříně plné různých nástrojů - a ty větší,
i jakýchsi elektrických zařízení.
Jsou všude podél zdí.
Po chvíli naprostého ticha si ovšem začnete uvědomovat
kapání vody z baterie nad umyvadlem. Také tikot nástěnných hodin -
a dokonce i jakýsi nedefinovatelný zvuk odkudsi kolem vás.
Znělo to podivně.
Tak jo. Už jste tady zažili děsivější věci, pomyslíte si a zamíříte
do nejnižšího patra bunkru.
Tedy do třetího suterénu.
Když otevíráte úzká a těžce posilněná vrata k sestupu po dalších
železných schodech, nekonkrétní šelest za nimi se prudce změní
v hlasitý štěkot a mlátivý lomoz. Jako když narážejí těla do ostění
v těsném prostoru kolem sebe.
A opět se rozsvítilo světlo. Tentokrát ovšem červená a temně
fialová lampa, které byly zavěšeny těsně pod nízkým stropem.
V pokrouceně zamřížovaných klecích, které se prohýbaly pod nárazy
čenichů i krvelačných tesáků, nekontrolovaně řádily jakési temně
strakaté příšery.
Štěkání se občas promísilo se srdceryvným vytím.
Když tento neúprosný moment vstřebáte, pomaloučku se rozhlédnete.
Pohlédnete na sebe. Třes je patrně běžným doplňkem, - ano, je tu
vpravdě vtíravé chladno.
Přímo naproti vám spatříte červeně ohraničený cihlový rám dalšího
nouzového východu, nad kterým se dá ještě stále vyluštit část
původního nápisu: "Ostorožno".
Pitoreskní - až divadelně dramaticky vystavěná závěrečná scéna -
na vás padne, jako definitivní železobetonové závaží.
Muž s kropenatou vázankou pohlédl na kopec, pak na řeku -
vypnul magnetofon a zavřel s viditelným váháním svůj notes.
"Dobrá - ale, myslíte, že vám tuto - no, nezlobte se - pohádkovou
proměnu, někdo opravdu uvěří?"
Vypravěč ho stále pozoroval s jistou otázkou ve tváři.
"Proč ne, pane redaktore?! Svět je přece plný zmizelých dívek, které
už nikdy nikdo nespatřil - a i volně pobíhajících vlkodlaků."
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6 bodů
- 1 komentářů
- 2 hodnocení
- 18. května 2015, 09:04
- 913 zobrazení
- 0 oblíbené
-
