PRCIČKOVO ZRCADLO (baladino)
Literatura > Poezie
PRCIČKOVO ZRCADLO
(baladino)
Odkudsi chlapeček
zvaný Prcička
vyrazil si do světa
Na duši neměl záplaty
- a byl
tak trošku koketa
Tu potkal milou
holčičku
No, říkejme jí ...
no, říkejme jí
třeba Támhleta
nebo Tuhleta
A stal se nový
vývar století
- to letmé
svůdné prokletí:
šíp lásky
našel cíl!
Tak tančili
a tančili
i jiné Prcičky
plodili
Však
jedné noci
- jak v báji se praví -
kouzelné zrcadlo
své kouzlo
popadlo
Ťalo ho:
proč Prcičková
nemá křídla?!
Proč nemá
k letu bidla?!
Kam dívaly
se oči mé
slepotou vroucně
zazděné?!
Vysál kapku poslední
tu dorážlivou zátoku
a postavil sklenici
na stolu ubrus
platební
Jak obrážel
v křeči patníky
- i loďky
v chmurném přístavu
ta představa
ho hnětla
od trošky světla
do chladu temnoty
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 11 bodů
- 2 komentářů
- 5 hodnocení
- 08. dubna 2015, 08:57
- 1059 zobrazení
- 0 oblíbené
-
