"VÝLET" - ŽIVOT A SMRT - 2.kapitola

Literatura > Vícedílné

"V Ý L E T"

     ŽIVOT A SMRT
       2.kapitola

 

 

Ozvalo se zaklepání na dveře. Tak to alespoň zaznělo z intercomu 

na stole.

Muž se s omluvným gestem snad poprvé od srdce přirozeně rozzářil.

"Vstupte!", ozval se do přístroje a pohlédl ke dveřím. 

 

Do místnůstky vešel muž. Byl oblečený do bílého neprodyšného

oděvu. Vypadal skoro jako nějaký kosmonaut před výletem

do neznáma.

"Pane, můžeme?", uctivě se zeptal.

"Jistě," odpověděl mu pan Tussaud.

Chlapík ustoupil trošku stranou a za ním se objevila mladší dívenka, 

oblečená do úboru letušky nebo výstřednější zdravotní sestřičky, 

která protlačila dovnitř vozík o velikosti nemocničního lůžka pro batole. 

Dalo by se klidně říct - takové menší dvojlůžko pro domácí kočku.

Po chvíli se na televizní obrazovce, z horního pohledu stropní kamery, 

objevila dvě téměř identická tělíčka velice drobných kádinek.

Jedna byla ovšem temně hnědá a druhá světle červená.

 

Paní profesorka sklouzla pohledem z monitoru na pana Tussauda.

"A máme to tady," mrkl na ni a nahlédl do složky papírů, které

se před ním vytříděně chválily na stolku.

"V té hnědé je nové sérum, v té druhé protilátka. A když obě složky

smícháme, vypadne nám z toho neškodný lék na opruzeniny."

"Úžasné, úžasné!", přeměřila si ho nevyzpytatelným úšklebem,

 "nezklamali jste, ale, bohužel, výsledky jsou výsledky." 

Pokývala hlavou: " A ty jsou, dle názoru našeho konsorcia, ještě stále 

méně vhodné pro naši maximální podporu." 

Podívala se na nástěnné hodiny, vypadaly skutečně úžasně - takový 

neotřelý historický dokument - snad, pomyslela si.

"Zatím jsme se, bohužel, nedokázali vyhnout jistému omezení

osobní svobody - jak se tady říká. Objekty vám trvale mizejí. A to jste 

slíbil, že tato krajně podezřelá okolnost bude odstraněna."

Pan Tussaud se ohlédl na personál. Oba členové srazili podpatky

a vycouvali tiše z pokoje.

"Paní profesorko, moc dobře víte, že i poloviční úspěch, má mít v mém

postupu mimořádný ohlas. A my jsme ti poslední, kteří by si přáli nějakou

pozornost lidské veřejnosti," pohlédl na ni a vypnul monitor. " Ovšem

za lesní požáry, výbuchy sopek a nebo za magnetické bouře, můj tým

přece nemůže nést žádné následky?"

"Jistě, ale dopady jsou občas havarijní," pohlédla na obraz od Daliho, 

který visel nad průčelím.

"Hezké dílo," pochválila čmáranici. "Stojíme tedy oba před problémem.

Další  X1P22 nám všem pořádně rozmíchalo karty. To jistě chápete?!

 

Na tuto přímou otázku byl muž připraven: "Vy se s tím nějak poměříte, viďte?!"

"Říkejme této prozatímní nedokonalosti raději něco jako pulsující ptačí chřipka - 

vypadá to tak přiměřeně lidsky", pokusil se o omluvný úsměv.

"Pane Tussaude, třeba. Ale máme tu ještě X1P00," ťukla malíčkem

do vyleštěné hrany stolu. "Kolik dnů na vyřešení ještě budete potřebovat!?"

"Paní profesorko, před třiceti lety jsme se přece dohodli, že na

tuto vývojovou epizodku zapomeneme...v rámci pojetí, a tak - ",

"Dost!", napomenula ho, "nejsme tu proto, aby vznikaly rozpory."

"Vrátíme se k těm podstatným padesáti procentům úspěšnosti?",

srovnal si bleskově opadající optimismus z tváře.

"K padesáti?", zakroutila ve vzduchu nečekaně pravým ukazováčkem.

 "Jsem přesvědčena, že to do příště bude alespoň osmdesátiprocentní."

"Ovšem - ale napřed jsem vám chtěl ukázat výběr z naší pracovní

kazety," pohlédl na ni.

 

Jedním pohybem dopila svoji skleničku: "Tak se dejte do toho."

Podívala se na svoje zlaté hodinky. "Za tři hodiny mám jednání

ve Wídni, stihneme to?"