"VÝLET" - ŽIVOT A SMRT - 1.kapitola

"V Ý L E T"

     ŽIVOT A SMRT
       1.kapitola

"To je skandální!", vykřikl pan Tussaud a ruka s mobilním
telefonem se mu vzteky třásla.
"Spojte mě tedy okamžitě s ředitelem vaší společnosti!"
Hovor nakonec uvázl na bodě, kdy rozčileně vypojil svůj přístroj
a nastartoval auto.
Dobře - ať si tedy jezdí po služebních pařbách někde v Africe -
pomyslel si s úšklebkem, vyřídím si to s ním později.

Ohlédl se opatrně za sebe, vycouval z odbočky, která končila
u blízkého pole a zařadil se nakonec mezi řidiče na hlavní silnici.
Právě projížděla celá kolona vozidel.
Do hajzlu, asi se už konečně dočkali rychlíku, tak zvedli šraňky,
pomyslel si.

Vláčel se pomaličku v závěsu asi dvacátý v pořadí a nahlas klel.
Jako naschvál se v tomto úseku silnice vlnila jako slunící se had.
I přesto se několikrát pokusil předjíždět, ale vždycky si to na
poslední chvíli rozmyslel - náklaďáky v protisměru byly přece
jenom veliká nesnáz.

Asi po deseti kilometrech si mohl na okamžik oddechnout.
Pohlédl na dopravní značení o odbočce k bývalému lomu.
Přibrzdil, vyhodil blinkr doprava a s gustem praštil pěstí do volantu,
až Bentley na štěrkové cestě poskočil.
Pohlédl nervózně na hodinky. Byl nejvyšší čas. Sešlápl plynový
pedál - i přes to, že se cesta začala prudce svažovat s kopce dolů -
a vjel do nenasytných chuchvalců mlhy. Zapnul mlhovky a naklonil
se až téměř narazil nosem do předního skla vozu. Digitální tachometr
se nenasytně chvěl na nerozumné stovce.

Muž ve stejnokroji jakési soukromé ochranky vyšel ze strážního domku
a zamířil k němu. Máchal kolem sebe oběma rukama, jakoby od sebe
odháněl řídnoucí závoj šedého oparu. Minul spuštěnou závoru a ostražitě
nakoukl do automobilu.
Pan Tussaud na něj zíral s kamennou tváří, jen asi dvakrát vztekle
mrkl. Ochránce zasalutoval a ihned se kvapně rozběhl k červenobílému
zátarasu. Závora vylétla vzhůru a Bentley se rozjel k přistávací
a rozjezdové dráze letiště, které se nacházelo těsně vedle starého
zámečku u lomu.
Právě když odbočoval na malinkaté parkoviště, zaslechl bzučivý zvuk
tryskových motorů přistávajícího letadla.
Tak jsem ji přece jenom stihl, s ulehčením vykročil k hangáru.
Povedlo se, pomyslel si. Zaměstnanci v laboratoři pracovali a doktorka
přiletěla ve vší diskrétnosti.

"Paní profesorko, jsem rád, že vás můžu přivítat," řekl a přistoupil
k baru, vestavěného do ebenové stěny. U umyvadla si nejprve opláchl ruce,
pak vytáhl z lednice láhev a nalil do dvou pozlacených skleniček.
Pohlédl do zrcadla, v němž se odrážela místnost za ním. "Myslím, že asi
budeme oba mluvit přes překladač?"
"Proč ne?! Aspoň si budeme přesněji rozumět," odpověděla a mírně sklopila
pohled.
"Pane doktore Tussaude, potěšení je na mé straně. Vaše výsledky, chci
říct - výsledky vaši společnosti, jsou mimořádně perspektivní."

Žena se rozhlédla po místnosti, která byla od stropu po podlahu vyložená
různými grafy, mapami a popsanými tabulkami.
Zakroutila přitom rozmařile rukou:" Tohleto je sice moc hezké, přesvědčivé,
ale nás především nadchli statistiky."
"Ovšem," usmál se na ni. "Musím s omluvou konstatovat, že co do aplikace -"
"Mateřských znamínek? Tak tomu tady říkáte?"
Opět se pousmál: " Nu, je to takový čistě laický výraz - jsme už o malinkatý
krůček dál.
"Proto jsem tady, vážený pane kolego," nyní se pobaveně zatvářila drobná
paní.

Pan Tussaud na ni pohlédl až nelidsky mile, naklonil broušenou skleničku
směrem k návštěvnici a ve starodávné místnosti se rozlehl křišťálově očistný
souzvuk.