V Ý L E T - Pan Tussaud - 2.kapitola
Literatura > Povídka
"VÝLET"
PAN TUSSAUD
2.kapitola
"Pomóóóóc!", utíkali po zvuku šíleného křiku.
Klopýtali přes kořeny stromů. Zběsile kličkovali mlhou, v níž nebylo vidět
ani na krok.
Deštěm smáčená tráva i popadané haluze jim znesnadňovaly postup.
"Běžíme za vámi," vykřikl mladík a prodral se mezi větvemi nízkých
smrčků. Počkal, až ho dohoní i dívka. Vynořila se z mlhy, jako nějaký
bloudivý duch.
"Počkej chvíli, než se nadechnu!", přerývaně zasípala.
Vteřinku tam stáli a oba lapali po dechu.
Pak se dívka rozběhla do závoje mlhy.
Právě, když se rozkročil, aby ji následoval, mu něco zachytilo nohu.
Pokusil se vymanit ze sevření, ale upadl. Tak mocná to byla síla.
Zahleděl se na bílou ruku, která mu pevně svírala lýtko.
Byla obalena do lesklého plátna s blýskavými červenožlutými flitry.
Posadil se, aby si mohl lépe prohlédnout zbytek postavy.
Ztuhnul v překvapení.
Z protemnělé mlhy na něj zírala tvář Elvise Presleyho, obalená do jakéhosi
slavnostního rubáše.
Usmíval se a cenil přitom nablýskaný americký chrup. Umně načepýřené
vlasy měl jistě původně pracně vyčesané do svádivé chocholky.
Nyní se mu tak trošku lepila na pravou stranu téměř pravidelně
tvarované lebky.
"Wait, boy, I must you tell some crazy story," ozvala se znenadání vemlouvavá
kalifornština.
Byl tak ohromený, že zavřel křečovitě oči. Zatnul pěsti a v duchu počítal.
V tom okamžiku ho ze soustředění vytrhl vzdálený hlas, který několikrát
opakoval: "Kde jsi ? Kde jsi, proboha?!"
Pohlédl na své nohy. Byly zaklíněné pod kořeny jakéhosi ztrouchnivělého
pařezu. "Už běžím," vykřikl ze všech zbývajících sil a vzepřel se tlející hmotě.
Ta s tlumeným praskáním povolila.
"Pomóóóc, pomóóc!", ozvalo se vřískavě z pravé strany.
"Už běžím," vykřikl křečovitě a začal se namáhavě potácet tím směrem.
Asi po padesáti krůčcích uviděl před sebou dívenčinu hlavu.
Zjevila se, z ničeho nic, tak metr před ním. A mlčela. Dívala se před sebe.
Naklonil se k ní - a v tom spatřil i vrásčitou tvář, na kterou tak vyjeveně zírala.
"Jsem tak ráda, že jste mě našli," pokusila se o přátelský úsměv babka.
"Také nám spadl kámen ze srdce - ale, co tady v tom hrozným počasí
děláte?", zeptal se.
"A kde to vůbec jsem?", odvětila stařena.
Chlapec pohlédl na dívku. Nastalo krátké ticho. "No jste v lese nedaleko
Křivoklátu."
"To není možné," zajíkla se žena. "Před chvílí jsme přece seděli s kamarádem
na balkóně nad řekou."
"Nad řekou? Nad kterou?"
"Co to je Křivoklátem?", zeptala se nesouvisle a prohrábla si zvlhlé vlasy.
"Křivoklát, to je hrad nedaleko Prahy."
"Aha. Tak o něm jsem v životě neslyšela. Dobře - a ta řeka, na kterou jste
se mě ptal, je Seina."
Všichni tři na sebe několik okamžiků přihlouple hleděli. Dívali se jeden druhému
zblízka do obličeje.
První, kdo nečekanou situaci strávil, byla dáma s popelavými vlasy:
"Promiňte, asi jsem se zapomněla představit. Jsem Madame Tussaud."
"Nejste náhodou ta Madame Tussaud, co má v Paříži Museum voskových
figurek?"
" Ano, mladíku, to jsem já." Odmlčela se, aby si patrně vychutnala moment
překvapení.
Jak plynul čas, stále více se tento výjev nořil do čím dál zavalitější mlhy.
Když na sebe civěli již jen z několika centimetrů, a besedníci se takřka
začali přátelsky objímat, dostala se umělkyně rázem k nečekanému problému.
"A v tom, kamarád řekl, že je potřeba k výrobě nové metody. No, neřekl to přesně
tak, ale tak se dalo i vyložit."
"Copak měl na mysli?", poškrábal se na spánku mládenec a pohlédli s dívkou
na sebe.
"Vyzkoušeli jsme vlastně dost chemikálií." Madame vytáhla odkudsi z mlhy
složený kapesník, rozmotala ho a začala smrkat. Když si posloužila, protřela
si narudlé oči: "Nu, a nakonec jsme použili místo vosku z pravých lesních včel,
velice levnou naftu z benzínky na náměstí."
"Ale to přece nemohlo fungovat," poznamenal suše hoch.
"Ovšem, tak jsme to nakonec zabalili," poznamenala nostalgicky stařenka.
Když Madame odmítla doprovod, rozloučili se.
Mladík chytil dívenku za ruku a vzápětí se propadli do narůstajících chuchvalců
šedoty.
"To je neuvěřitelné, že jsem ji rozuměl každý slovo," řekl po chvíli bloudění.
"Je to divný," odpověděla mu dívka, " a komu, prosím tě?"
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 2 komentářů
- 2 hodnocení
- 09. března 2015, 09:02
- 943 zobrazení
- 0 oblíbené
-
