Jde to Dobré Wow!

V Ý L E T - Pan Tussaud - 1.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

"VÝLET"
 
 
 PAN TUSSAUD
     1.kapitola
 
 
 
Na údolíčko se pomalu snášela vlahá letní melodie.
 
Spočívala především v tom, že obyčejné denní starosti
odplavávaly dvojici mladých lidí kamsi nad vrcholky okolních 
smrků i borovic a chuť kotlíkového guláše, kterým si právě
promazávali střívka, jim dodávala pocitu úniku z běžného
městského života.
Řeka, která byla předtím pouze viditelná, pomaloučku
začínala i syčet, bublat a čířit tajuplně záhadné zvuky.
S nimi se vtíravě prolínaly i libozvučné tóny podvečerního 
prozpěvování desítek ptačích nápadů.
A popraskávání polínek, která se postupně barvila do
temně rudé, světlejší až blýskavě bílé, obratně dokreslovalo
rytmus nevšedního zážitku.
 
Dívka se zamyšleně dívala do záře a zlehka přitom otáčela 
prohnutým klacíkem. Vypadalo to na přípravu dezertu.
"Bacha na to, nebo ti jablko chytne a -", řekl mladík,
který seděl naproti u ohýnku a právě nabryndával do díry
v ovoci kapičky rumu.
"Neboj, vím, co dělám", odpověděla mu a vzápětí vyskočila, 
jako by ji někdo nakopl.
"Sakra!", zaklela a začala propálenou halouzkou zběsile
prohrabávat žhnoucí uhlíky.
"Tak jo," povzdechl si, zvedl se ze země a na špičku dlouhého
nože napíchl z ohniště začernalou lahůdku.
"Vem si moje, já mám raději to upálené," podával ji svůj klacík, 
"ale opatrně."
Na levé straně, šikmo nad jejich hlavami, se vyloupl z mraků 
nad koruny vysokých jehličnanů srpek Měsíce.
 
Po chvíli se svlékli a rozvážně, po špičkách, začali postupovat
k hlubší vodě.
"Jéžiši, ta je ledová!", roztřásla se dívka. Ale opravdu statečně
postupovala, až ji říčka sahala až ke kolenům.
"Jo, je studená. Brrr - studená! Ledová, jako kopřiva."
"Cože? Jako co?!", zasmála se.
"Chlapec  se rychle ponořil. Cákl do vody a vzápětí rychle 
vyskočil. "Tak, a máme to," rozběhl se zpátky ke stanu na břehu.
Pajdal toporně přes kameny, až voda stříkala na všechny strany.
"Zbabělče zbabělá!", vykřikla a s rozmyslem ho opatrně následovala.
 
Osušili se a mladík se dal do otvírání lahve vína. Špunt lupl a dva
kelímky se zavlnily pod náporem jantarové tekutiny.
Přihodil polínko do ohniště a oba se napili.
"Dobré," zahleděla se mu do tváře.
"Dobré," zamlaskal výmluvně, " je to přece pan Tussaud," řekl
po chvíli, když doušek uváženě polkl.
"Pan kdo?"
 
Nad krajinou se z ničeho nic zablesklo.
Podívali se na oblohu.
Z Měsíce zbyl jen kostrbatý cípek, který dál mizel nad těžkopádnými
mraky. Ty ho těsnily a těsnily, až za několik vteřin docela zmizel.
Vzápětí dopadly první, jakoby olověné, kapky deště.
 
Bouřka se zdála nekonečná. Chvílemi lilo velice hustě, do stanové
celty mlátily snad milióny paliček, pak nastaly okamžiky zklidnění,
kdy sprška jen zlehka hladila údolí. A pak, z ničeho nic, se ďábelské
tympány opět s rámusem vrátily.
Převalovali se na matraci sem a tam, dokud je nepřemohla únava.
 
"Pomóóóc! Pomóóc! Zachraňte mě, prosííím!", oba se probudili
ve stejný čas. Rozespale na sebe pohlédli.
"Pomóóc!", šílený výkřik jim nadobro vrátil plné vědomí.
"Zachraňte mě, zachraňte mě!"
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 09. března 2015, 08:59
Mesje:
Kolego, díky.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 09. března 2015, 08:58
jxr:

jxr,

děkuji za vyjádření i "poznámku".
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. března 2015, 23:50
3 -
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 1 Nezn.uživatel 06. března 2015, 13:06
3 originální...podmaňující fantazii...vtipné...napínavé...líbí se mi jak píšeš...
  • Kai Autor
    Kai
  • 6 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 06. března 2015, 09:07
  • 863 zobrazení
  • 0 oblíbené