Jde to Dobré Wow!

H R A B Ě N K A

Literatura > Povídka

 

 
H R A B Ě N K A
 
 
1.kapitola
 
 
 
Byly to příšerné okamžiky.
 
Dvojice rudých světel pronikavě blikala do tváří řidičů
a ocelový bimbam tloukl do uší.
Když se přesně u železničních závor v rychlém sledu
nakonec míjely dva rychlíky, nastalo rázem bohulibé
ticho.
Signální varovná světla zhasla, zvonění ustalo a závory
se nakonec se skřípěním zvedly.
Řidič doručovací bíložluté dodávky počkal na čtyři auta,
která se před ním pozvolna rozjížděla, pak zařadil jedničku
a mírně pustil spojku. Překolíbal se opatrně přes dvojici kolejí
a těsně na první příměstské křižovatce odbočil do prudkého
svahu.
Doručovatel přeřadil z dvojky na nižší stupeň a motor nabral 
na otáčkách. Právě, když se blížil k vrcholku zalesněného
kopce, zaklel. Prudce sešlápl brzdu, až obložení zaskřípalo. 
Vůz zastavil tak metr před přechodem a ženou s kočárkem. 
Vzadu se odmlčely padající pilné balíky. Spěchající dívenka 
se mírně uklonila, aby jakože poděkovala, a rozjela se  
ke spoře osvětlenému vchodu mateřské školky, která se 
nacházela kupodivu přímo naproti.
 
Nad krajem se právě začal probouzet nový zimní den.
Řidič nervózně pohlédl na hodinky. Bylo téměř přesně půl sedmé.
No co, pomyslel si, snad to všechno stihnu do desíti.
Zastavil před osamělou vilkou, která se mírně skláněla
do propasti města. Pod ní ještě stále probleskovala pavučina 
pouličních osvětlení.
 
Vystoupil, obešel dodávku a odemknul zadní dveře.
"Do hajzlu," zíral na změť popadaných a přeházených balíků.
Po chvíli jeden vyhrabal. Trošku mu vylepšil pomačkaný okraj. 
Mrkl pro jistotu na doručovací doklad a pak uzamkl nákladní prostor
a vydal se na cestu ke starobylé, kdysi umně tepané bráně. 
Doručenku si vsunul mezi rty a volnou rukou několikrát zatlačil na 
vypouklý měděný zvonek.
Kdesi v tmavém domě se rozkodrcal zvuk jakoby právě rozbíjeného 
kuchyňského nádobí.
A je to tady zas, pokýval hlavou. Už by si mohla konečně nechat
ten zvonek vyměnit.
Za okamžik se náhle rozsvítila světla u hlavního vchodu.
Otevřely se starobyle masívní dveře. V protisvětle se objevila matná
postava ženy patrně středního věku.
"Co chcete?", ozval se ospalý hlásek.
"Máte tu pilný balíček z Beskyd, milá paní."
"To je dost." 
Dívka přešla klátivou chůzí k bráně a muž ji prostrčil přes mřížoví
dokument k podpisu o převzetí.
Chvíli váhal. "Budete asi muset otevřít, balík skrz bránu neprojde,"
pokusil se o profesionální úsměv.
"Přehoďte ho," zamrmlala a šouravě se ve sněhu vydala zpátky 
k vilce.
Pokrčil rameny a vyhodil balíček přes rezavé ostny vjezdu.
Žena za sebou mezitím přibouchla robusní dveře. A ve vilce se rozhostilo 
mrtvolné ticho. Světlo nad vchodem zhaslo - nastal smířlivý klid a mír.
 
Kdesi v dálce zaštěkal pes, pak se k němu přidaly další rozkolísané 
odpovědi.
Nad stromy se ozval první ranní ptáček, kdesi pod kopcem zatroubilo
auto. Zasupěl vlak a nad městem se rozeznělo postupné halasení
kostelních zvonů.
V rezidenci na kopci se pootevřely sklepní dveře. Z podzemí domu 
se vypotácela po schodech vzhůru přihrbená postava. 
V ruce ji plápolala neposedná svíčka.
Muž se složitě dokolíbal až k mohutné bráně a přihrbil se ještě víc.
Ze sněžné závěje na okraji příjezdové cesty nemotorně zvedl balíček.
Z pokřivených úst se mu přitom vylila těžkopádná slina.
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 23. února 2015, 09:11
Mesje a jxr,
děkuji.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 23. února 2015, 09:11
Miru:
Vážená kolegyně,

...ženy - ba dokonce i někteří muži - prostě nestárnou.
Díky.
Miru
kvalita komentáře: 0 Miru 21. února 2015, 15:31
1 Docela fajn. Ovšem mám otázku, proč se tak náhle stává z ženy s kočárkem a později z ženy středního věku dívenka? Na mou představivost to působí rušivě. Spousta zajímavých přívlastků :) Tak jsem zvědavá na pokračování.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 21. února 2015, 00:04
3 -
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 20. února 2015, 10:03
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 7 bodů
  • 3 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 20. února 2015, 09:01
  • 766 zobrazení
  • 0 oblíbené