Rty

//__Rty__//

 

Schvácená tu teď stojím.

Stanula jsem uprostřed nitra,

po tváři bičuje mě plískanice,

přemýšlejíce co bude zítra.

Na srdci šrám.

Stojím tu teď a svěřuji se vám,

nad slovy po nichž zbyly malé propasti.

Hlavu v dlaních zoufalá,

medovým slovům maje na rtech podlehla jsem.

Byly tak krásné.

Jako by v kradmém spěchu sečítaly každý můj udýchaný krok,

po chodníku, který už zarostl nevěrnou trávou s vlasy jiné ženy.

Usmýkaná mysl vláčí se krajinou další rok. 

Roztřílená nevinná snítka štěstí vřelé pěny,

dýchá žár do nebes,

bez okolků lidské peklo na zemi.

V bludu výšiny táhne bolest spadlé koutky.

Mně nezbývá než-li polapit zbylé věchýtky naděje

a lícovat s linkou života.