DĚRAVÉ BOTIČKY
Literatura > Poezie
DĚRAVÉ BOTIČKY
Ploužila si pěkně
po náměstí
ve fjertošku ruku
bez nadměrného muku -
jak polohluchá
vábnička
když rodila se
k puku
Však hned
na druhém rohu
šmaril ji mocnou
čupřinou
a skončili
pod střechy
peřinou
Capala kopce strání
pod nekončící
bání -
na strakatém
poli
a probryndávala
téměř kurděje
jak Mája Včelka
vonné aleje
Zas na ni
slétl čupřinou
a skončili
pod z tepla
peřinou
Vzhlédla vzhůru
pak rázně dolů
Napravo měla prázdnotu
a nalevo nápad -
musím do roboty
bych našetřila
na nové boty
Pane obuvníku
vy chlapče milý
už nehlaďte mě čupřinou
když poznala jsem
proč déšť a blesky prší
jak mraky
se vrší
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 2 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 30. ledna 2015, 08:48
- 551 zobrazení
- 0 oblíbené
-
