CHALUPA V HORÁCH - 2.kapitola

CHALUPA V HORÁCH
2.kapitola

No jasně, tebe znám, zopakoval si v duchu.
Muž se pokusil zvednout ruku, aby zamával figurce, která měla asi
znázorňovat piráta Flinta. Měla pásku přes oko, plandavý pirátský
stejnokroj a mohutnou šavli na širokém koženém pásu kolem boku.
Nebo se jmenoval jinak? Pochopil, že si právě není vůbec jistý.
A tebe taky - vždyť ty jsi přece smrtka Prdka! Vybral si z tanečníků bíle
oděnou osobu s namalovaným obličejem lebky a hnátami umrlce.
Hudba se zvolna vytrácela.
Postavy opouštěly v zamlžených dozvucích místnost.
Chtěl se postavit, ale nešlo to. Sakra, co se to děje?! Zkusil to znovu.
Hlava by si to přála, ale svaly a kosti myslely na něco jiného.

Zděsil se.
Okolí se s ním začalo převracet. Jednou, dvakrát a nakonec,
po několikeré otáčce dopadl do bílé temnoty.
Probral se šílenou bolestí. Vytřeštil oči a chtěl si vytrhnout z uší ty ocelové
pružiny. Ale nemohl se pohnout. V hlavě se mu kroutily, jak s nimi někdo
otáčel. Nebo to na sebe kdesi v nitru jeho mozkovny narážely rozžhavené
dráty, které měl zastrčeny v nosních dírkách?!
V krutém záchvatu naprosté beznaděje se jeho myšlenky odpoutaly
od těla. Vylétly kamsi ke stropu. A bolest rázem ustala. Otevřel oči dokořán.
Až úplně nadoraz, téměř mu opustily očnicové jamky. Jaká to byla úleva!
Pod sebou spatřil, jak se několik šišatých panáčků pracovitě naklání nad jakousi
múmií. Alespoň to tak na první pohled vypadalo. Ale ne. To bezvládné tělo, to bylo
přece jeho dvojče!
Kolem bíle povlečené válendy uprostřed pokoje viselo na stropních trámech
několik zohavených mrtvol. Ta, která se ještě pohybovala, měla odřezanou
spodní část. Z ran stékaly pramínky červenočerné tekutiny, které vytvářely
na povalující se noze pod ní drobné bublinky.
V jiném torzu byla zastrčena hlava s dlouhými černými vlasy, které vykukovaly
z krku zaražené zátky od šampusu.
Připadalo mu to jako veselá příhoda z dětství, když si v samoobsluze vybral
z regálu rohlík, ukousl mu špičku, a zase ho vrátil.
Podivní operatéři si narovnali svá nahrbená záda a rytmicky plouživým krokem
zamířili do vedlejší místnosti.
Ten poslední šišatec se náhle zastavil. Jakoby se zamyslel. Pajdavě se vrátil
k bezbrannému tělu. Znovu se nad ním sklonil a zatřepal mu v pomyslném
vlnivém kruhu bezvládnou hlavou.
Pacient na válendě se začal pohybovat. Vytáhl si z nosu dráty a z uší svidříky.
Sáhl po kbelíku, který stál u jeho lůžka, a pozvolna na sebe vylil obsah.
Nádoba zachřastila a proud svěží vody obepnul tělo. Bylo to něco jako hrom
a déšť.
Neforemná postava se okamžitě rozplynula.

Muž se nechápavě díval na okraj silničního příkopu.
Tak to jsem měl ale z pekla štěstí, ulevil si nahlas. Mikrospánek za volantem,
to je často konec. Otevřel dvířka automobilu a opatrně vystoupil do promoklé
trávy. Obešel vůz, zkontroloval mírně zabořená kola a vrátil se na místo.
Zabouchl za sebou a otočil klíčkem v zapalování.
Motor ihned naskočil. Párkrát sešlápl plynový pedál, zatlačil spojku a zařadil.
Auto se rozjelo.

Řidič se díval do zpětného zrcátka a na plný plyn se řítil z kopců směrem
k vesničce Boží Cropachy.
Vysypal z krabičky, která se kodrcala na vedlejším sedadle cigaretu - nějak moc
kouřím, ušklíbl se - a připálil si od automobilového zapalovače.
Ještě nestačil vykouřit ani polovinu, když zahlédl rozsvícený terčík policejní
hlídky.
Opatrně zastavil a stáhl na své straně okno.
Objevila se skloněná postava policisty. Chvíli bylo ticho. Muž zákona si pátravě
prohlížel jeho rozjařenou tvář a pak i vnitřek auta.
"Pane občane, vystupte si z vozidla, prosím!", ozval se nakonec nepříjemně krutý hlas.
Řidič na něj pohlédl : "Co se děje, dobrý muži?"
K policistovi náhle přistoupil ze stínu také jeho kolega: " Vy to nevíte?", pravil rázně,
celou cestu jedete na zpátečku!"
Muž svraštil nechápavě čelo: "A vy, policajti, jezdíte jak?!"

Právě v ten okamžik se z vysílačky v policejním autě ozval nakřáple naléhavý tón,
který oznamoval, že v rozpadající se salaši - na místě známém jako pastvina Pod lesem -
vypukl požár.
Současně se rozhoukala siréna na střeše místní hasičské zbrojnice.

k o n e c