Jde to Dobré Wow!

CHALUPA V HORÁCH - 1.kapitola

Literatura > Povídka

 

 
CHALUPA V HORÁCH
1.kapitola
 
 
 
Řidič se podíval do zpětného zrcátka. 
Pak přeřadil a motor zvýšil otáčky. Automobil začal stoupat 
do serpentin mezi lesní strání.
Pohlédl na hodiny na přístrojové desce. Ukazovaly za šest minut
deset večer. 
Do jedenácti měl být na místě. Dostal naléhavé oznámení na mailovou 
adresu, že by si měl odvézt dceru z táborového soustředění dorostenek. 
Pravděpodobně možný zánět holenního kloubu. U gymnastek, i v tomto
nejasném stádiu, tak trošku nebezpečná prognóza.
V tom okamžiku prudce sešlápl brzdu. 
Ve světle dálkových reflektorů málem narazil na divočáka.
Stál za mírnou zatáčkou přímo uprostřed silnice. Auto se zastavilo
jen pár centimetrů od zvířete. Koukali na sebe. 
Mládenec za volantem mžikl pohledem. Byla to taková ta
podvědomá reakce zkušeného řidiče - pozor na ty za mnou!
Za vozem ho však pronásledovala jen nebetyčná temnota.
Když se jeho zrak vrátil k problému před sebou, silnice byla
prázdná.
 
Zakroutil hlavou. Byl sice po delším čase na cestě trošku unavený,
ale, že by až tak?
Nad lesem se náhle rozsvítilo. Objevila se těžká mračna, za zlomek 
vteřiny se opět obloha prosvětlila.
Pohlédl vzhůru. Na čelní kapotu vozu začaly dopadat drobné kapky.
Ozvalo se několikeré zarachocení a příval deště zesílil.
Chlapík zařadil a povolil spojku. Vozidlo vystoupalo na vrchol kopce
a za levotočivou zatáčkou začalo pozvolna klesat do údolí.
Dálková světla byla přepnuta na potkávací a po pravé straně
se objevila cedule s nápisem Boží Cropachy.
Bouře zesílila až téměř k nepříčetnosti. Vichr lomcoval dokonce
i statnými topoly za náměstím v úzké aleji.
Letmo tam zahlédl zaparkovaný policejní vůz. Zpomalil - co kdyby měřili 
rychlost.
Musel se zasmát, v takovém počasí a měřit rychlost!
Ulámané větve létaly na všechny strany, několik jich popadalo
dokonce na silnici v krajní blízkosti nyní opatrně jedoucího vozidla.
Když vyjel za poslední vesnický domek, oddechl si. Přeřadil na trojku
a pravou rukou vytáhl z kapsy svátečního saka krabičku cigaret.
Nastal okamžik, kdy oko směřovalo tam i sem.
Nakonec skončila cigareta v jeho ústech a oheň zapalovače
ozářil kabinu.
Silnice se začala zvedat opět vzhůru.
Otáčky narůstaly a kabina se plnila voňavým kouřem.
Muž pohlédl na hodiny.
 
A právě v tom okamžiku se motor vozu zastavil. 
Bylo až s podivem, že se tak stalo okamžitě. Prostě bez hlesu,
bez škytu, bez varování. Otočil několikrát klíčkem zapalování.
Bohužel se tak přihodilo pod mírným klesáním v propadáčku právě
před dalším prudkým vzestupem - a co čert nechtěl, přímo před
výdutí - která byla asi silničními stavbaři myšlena původně jako silniční 
odpočívadlo.
Nebo nějaká, na první pohled, bezvýznamná odbočka.
Řidič potáhl ze zbytku cigarety a spravedlivě zaklel. Otevřel dveře
a vyhlédl do bouře.
Ve vysoké stráni po jeho pravici, kam i směřovala polorozpadlá cedule
s nápisem "Pod lesem", se rozsvěcovalo pestrobarevné světlo. 
Blikalo, točilo se ve vírech, zhasínalo či vlnilo se do naprosté zmatenosti.
Zahodil nedopalek a přemýšlel.
Vodní tříšť začala dopadat na jeho tvář, do automobilu, na sedadlo
- všude kolem se rázem probudila smršť konkrétních vjemů.
Vystoupil a zabouchl dveře.
Rozevřel deštník a rozblácenou cestou stoupal k vrcholku kopce 
v kolejích širších pneumatik před sebou.
Buď a nebo, kolíbal se ze strany na stranu. Několikrát málem upadl
do lepivého bahna, které pozvolna stékalo kolem jeho stop.
Když po asi deseti minutách krkolomného stoupání dorazil ke stavení, 
byl promočený až - jak se lidově říká - na kůži.
A bylo to z jeho strany takové téměř nadšení. 
 
Z vnitřku se stále ozývala hudba i nesrozumitelné hlasy.
Jsou tu blízcí lidé, bude tam jistě i automechanik, ušklíbl se.
Míjel malinkatý minibus i několik zablácených autíček po všech stranách 
dvorku. Na okamžik se zastavil, aby nabral trošku dechu. Díval se na
lesknoucí se autíčka.
No, pána! Porsche, Ford Mallorca, Mercedes. A to v rohu, Ferrari!
Prošel po pevných dřevěných schůdkách a setřel si kapičky deště z řas.
Uhladil si promočené vlasy, našel zvonek a zatlačil na něj.
Nic mimořádného se nestalo. Vířivá melodie burácela dál a bouřlivé výkřiky 
neustávaly.
Zkusil to znovu. A zvonek držel a držel.
Náhle se dveře prudce rozlétly. Oslnil ho prudký úder světla.
Zamžikal oslněnýma očima. Zíral přímo na jakousi bachratou láhev, která se 
houpala v rytmu přímo před jeho obličejem. 
Čísi ruka odšroubovala uzávěr a nalila do čehosi, co vypadalo jako sklenička.
Jeho zrak si pomaloučku přivykal na zář z místnosti.
Začal rozeznávat několik figurek, které se pohybovaly před zapáleným krbem.
Dostal neskonalou chuť se napít. 
"Jsem řidič, doufám, že je to nealko," všiml si, že na láhvi je nápis Cola.
Uchopil sklenici a s chutí pil. Hlava mu pěkně tancovala shora dolů a naopak.
Hudba hrála a muž se začal konečně nepřítomně usmívat. Kolena mu povolila,
a málem by upadl na podlahu, nebýt čísi rukou, které ho podepřely a odnášely
k do běla prostřené válendě.
 
Hleděl pravděpodobně na strop, který se mu jevil jako podpalubí nějaké dřevěné
historické lodi. Pohupovala se pod přílivem vln. Pokýval chápavě hlavou a otočil 
ji směrem k tanečníkům.
Ach, ti skřítci, napadlo ho, když je chvíli sledoval. Co já dělám na dětské merendě?
Snažil se zaostřit zrak. No jistě, tebe znám!
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 16. ledna 2015, 08:56
Mesje:
Vážený Mesje,
díky za vyjádření.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 15. ledna 2015, 00:30
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 14. ledna 2015, 09:01
  • 1116 zobrazení
  • 0 oblíbené