BABIČKA VYPILA POLONIUM

 

BABIČKA VYPILA POLONIUM

     

 

Když jsem vešel do dveří

babička se kolíbala

na židli své

u kamen

Cukovitý úsměv měla

a mykala

ramenem

 

Synku, běda

dopřej sluchu

konečně -

a bude ti v žití

báječně

Rodina je základ

státu

tak přestaň věčně

cumlat mátu

vždyť křeč 

mám v uchu

neslyším už ani

mouchu

co mě ďobá

temenem

Vypila jsem polonium

brzo budu bez ducha

Poslední má slůvka

vyslyš

než mě vezme

záducha

 

Ale, bábi -

 

Domluvit mě

nenechala

prstem třesným

zakvedlala

a na stůl v kuchni

ukázala

 

Pohleď, synku

na tu flašku

Tu mně dones

pošťák

Vím, že je to

rošťák -

a tak jsem se napila

nehledíc

na o něm drby

A nynčko mě už

klátí mdloby

 

Pohlédl jsem

na tu láhev

a zasmál se šmahem:

Ale, babi

vem si brýle

ten chlast

je vzdálen míle

Tady píšou petroleum -

nebo možná

pandemium -

že by snad plutonium?

 

Ach, synku, synku!