TŘI PLATINOVÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA - 1.kapitola
Literatura > Povídka
TŘI PLATINOVÉ VLASY
DĚDA VŠEVĚDA
Kapitola první.
Skály - a úzká pěšinka podél jejich strmých úbočí.
Za každým zlomem masivu se jakoby otevřel nový
pohled nad zapadlým údolí.
Kdesi pod zarostlou propastí přezíravě šuměla řeka.
Rusovlasá žena byla ovšem vytrvalá.
A tak se po chvíli před ní objevil další zázrak soběstačné
přírody - proláklina mezi neuspořádanými keři,
pokřivenými kmeny smíšeného stromového porostu
a kopřivovo-bolševičníkovým hájem.
Zaklonila rázně hlavu a kýchla, až se jí rozhoupaly
i těžkopádně naložené náušnice.
Vycloumala z podprsenky zmuchlanou plenu a omotala
si ji kolem obličeje.
Trpěla silnou alergií.
"Je obsazeno a dneska neberou!", ozval se z propadliny
za zákrutou skřehotavý ženský hlásek.
"Do hajzlu, kam sem to padla," zanaříkala dáma se svítivými
vlásky.
Velice opatrně se posadila do štěrku a zahnívajících kořenů.
Pravou rukou se přidržovala kamenitých výčnělků a levou
brzdila o zaklíněné větve stromů.
Kodrcavě popojížděla se srázu, dokud se prudce nezastavila
o kmen upadlého modřínu.
Pohlédla zmateně kolem sebe. Statné haluze vyvráceného
stromu objaly její zbolavělé tělo, jakoby se rozprostřely
v mohutných převisech do všech světových stran.
Snad v tom údivu ztratila i na chvíli vědomí.
Osud s ní však cloumal a cloumal. Plácala se a plácala,
a sjížděla a sjížděla, dokud se nezastavila se u rozeklané vrby
na konci průseku. Měla tak velké štěstí, protože smolit se ještě
tak dva metry - a zřítila by se se skály do hloubi ponurého řečiště.
Zamrkala a usilovně se snažila zaostřit pohled na ženu, která
se na ni ve vlnkách smířlivě pošklebovala.
"Volala jsem na tebe, že dneska ryby neberou a synáček má
obsazeno. Odpočívá."
A také, že jo.
Pantáta vypadal, že jen tak pro nic za nic podřimuje.
Hlavu měl něžně zaklesnutou do matčina klína a ústa
mu pocukávala jako kamenolom při láskyplném odstřelu.
"Ale já nechci nic, než mimořádně dobrou radu," zajíkla
se trápená krasavice v nesnázi.
"Matičko, paninka je neodbytná – zdá se - tak mně vytrhni
jeden vlas," ozvalo se, když dědek mírně pozvedl levé oční
víčko.
Ozvalo se rázovité burácení, jako když by někde poblíž udeřil
svazek blesků. Stařeček malinko otevřel také pravé oko
a zamžoural do záblesků nad peřejnatou řekou.
Nad údolí se právě připletla vojenská stíhačka téměř
ve strmém pádu. Padala k zemi a obtáčela se kolem
své osy – koukali na ten výjev, jako ve zpomaleném filmu.
Zmizela za horizontem lesa.
Dědek si ucpal uši: "Pěkná frajeřinka."
Ozval se výbuch. Nad lesem na druhé straně údolí se vyvalil
mohutný sloupec dýmu.
Děda Vševěda pokýval hlavou a pohladil ženu po dýchavičně
se vzdýmající hrudi:
"Znám tvůj příběh, nešťastnice. Už docela dlouho bys chtěla
být císařem. Ale málo čteš. Podívej se například na druhou stranu
řeky a pověz, není to zábavné?!
Například ten mužík s ukrytou motorkou.
Přijede za tmy, pohasí světlo, došlape ke svýmu plácku, vyloví
červíka z plechovky a napíchne na vlasec. Poskládá si tu svoji
zprohýbanou umělotinu, nasedne na ni – a sedí a sedí. A nic mu
necandá na háček.
Tak prostě sedí a podřimuje. Nu co, nakonec ho může potěšit třeba
jen ta ušetřená žížala."
Pohlédla na svoje střevíčky a uvědomila si, že jí jeden
podpatek chybí: " Nerozumím."
"Má zlatá, vrať se do města a pořiď si rybářský prut.
Pak si zaplať i rybářskou povolenku, a najdi si třeba
na této řece své místo. Jo - a to hlavní - poctivě se provdej
a mějte potom třeba i několik božích dětí."
Netrvalo moc dlouho, než se ji opět hrdě vypnulo čelo.
Zakymácela hlavou a vztekle pohlédla na pitomě se
pošklebující matičku:
"Ženská, váš synek je trouba! A to se sem vleču celý dopoledne."
Podívala se znechuceně na svoje urousané boty:
" A to mně ještě zničil baťovky až z Paříže - vždyť já jsem už několik
let vdaná!
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 13. října 2014, 09:04
- 866 zobrazení
- 0 oblíbené
-
