Jde to Dobré Wow!

TŘI PLATINOVÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA

Literatura > Povídka

 TŘI PLATINOVÉ VLASY

         DĚDA VŠEVĚDA

 

     ÚVOD

 

"Zasranej pták!", odfrkla si, když jen pár krůčků před ní vylétl z okraje
bažiny pestrobarevný bažant.
Když se plácavě vznesl, ohlédl se na ni, ale asi mu nestálo zato,
aby s ní nějak na toto téma právě nyní diskutoval.
To je ono, pousmál se dědek, který celý výjev zasněně pozoroval
ze svahu na druhé straně řeky. Tak takhle nějak by to možná napsal
i spisovatel Sun-Li.
„Máti,“ odložil do trávy okousanou tužku, a pozvedl zrak k laskavé tváři, která
vyplňovala obrysy opřené o kmen stromu,
„ já si to poznačím.“


Naproti tomu, žena od zasraného ptáka vypadala na první reálný pohled
v tomto téměř klasicky neuspořádaném přírodním prostředí nevšedně.
Spíš se mohlo zdát, že by měla namířeno třeba do Národního divadla,
kdyby se mírně dostrojila - třeba i na nějakou diskrétnější párty.


Plížila se pajdavě přemáčenou pěšinkou, zakopávala o skalnaté
výčnělky a zamotávala se do bujné chamradě rákosí.
Potácela se vykvedlaným břehem slavné řeky, až dorazila ke kraji promáčeného
paloučku přímo u vodní hladiny.
Vztekle si sfoukla vlnky z čela, popuzeně pohlédla na své ušpiněné, diamanty
ozdobené hodinky a zamířila opatrně k siluetě,
která téměř splývala se zamokřeným okolním výjevem.


Persóna byla vtěsnaná do typické strakaté rybářské sedačky, měla
kolem sebe omotaný maskovací vojenský plášť a před ní na dřevěných vidličkách
trůnily nad zčeřeným tokem tři tiché udice.
Kouzelné ticho krajiny narušovalo jen ševelení hladiny, která rozmarně
narážela do rákosí, do okrajem prorůstajících kmenů stromů – a nakonec
se lámala také o výběžky skalních jazyků, které se snášely hluboko
k jejímu dnu.
Jinak bylo až ukrutné ticho.
Zasranej život v tomhle bordelu, pomyslela si, když se krok za krokem
prošmajdávala k rybáři.
Jakmile se ocitla přímo za jeho zády, odkašlala si.
"Pane, kde tady najdu děda Vševěda s třemi platinovými vlasy?"


Chlap se ani nepohnul.
„Halóó, pane!“, zařvala ta žena. Ještě to celé ani nestačila úplně
vyslovit, a už se tiché větve okolních keřů zavlnily.
Vylétlo několik vrabců, několik sýkorek i pár rozespalých
bělásků.
Ozvalo se mírné zachrčení, jako když se člověk rozespale probouzí
a někdo ho křísí přihlouplou otázkou:
"Nevím, jestli je má dneska na hlavě zrovna tři.
Mluvil jsem s ním tak před šesti měsíci."
"Chlape, je mně úplně jedno, kolik jich na té své pleši má.
Já jen chci s tím dědkem pokecat."
"Většinou odpočívá na klíně svojí matičky pod košatou vrbou
přímo v protilehlé stráni. Cesta k nim je ovšem zkraje strmá."
"Ale to je na druhém břehu řeky?"
"Ano, takový už je život."


Rusovláska si chvíli poměřovala její asi padesátimetrovou
šířku.
"Rybáři, a jak se tam co nejrychleji dostanu?!"
Mužík si posunul z hlavy maskovací plachtu a pak i strakatý
zálesácký klobouček.
Konečně na ni pohlédl. A dal si načas. Pomaloučku si vysunul
z povislého koutku úst promokvalé lízátko a poškrabal se mezi
boubelatými komářími štípanci na čele.
"Osobo, hlavně tam neplavte. Asi půl kilometru po proudu
je silniční most."

 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 0.3 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 10. října 2014, 09:07
  • 361 zobrazení
  • 0 oblíbené