Fénix

V zajetí doteků, polibků a něhy,

tančím vášnivě nad oblaky,

pomalu překonávám břehy,

neskrývaje rozpaky.

Jako fénix letím oblohou,

křídla plamenem mi hoří,

unášena touhou nezkrotnou,

pod mým stínem města se boří.

Chci zpívat, křičet i řvát,

však jen na šepot se zmůžu,

nemám sílu s rozumem se prát,

ale podvolit se nemůžu.

Myšlenky jako blesky šlehají,

výš a výš začínám stoupat,

na svolení o stoupání se křídla neptají,

v ještě víc začínám doufat.

V nádechu srdce se mi zastaví,

ten okamžik ovládne mé tělo,

svou nahou tvář záři slunce nastavím,

zas jedno pírko z křídel uletělo...