Astronomie na Vyškovsku

Z historie astronomie na Vyškovsku

V obci Heršpice u Slavkova žila v 17. století rodina Jelínků ( zakladatelem rodu astronoma byl Jan Jelínek ) a jako protestanti byli persekvováni, což řešili nejprve odchodem do luteránského Saska. Tam se z Jelínků stali Hirschlové a později po přesídlení do Hannoveru Herschelové. A v jejich rodě se narodil slavný hvězdář Wilhelm Friedrich Herschel stavitel dalekohledů, autor astronomických katalogů a objevitel planety Uran. Jeho sestra Karolína ráda objevovala komety.

Florus Ignác Stašek, zvěčnělý ve Filosofské historii se narodil 27. listopadu 1782 ve Vyškově. Narodil se jako syn zámeckého purkrabího Jana Staška, kmotrem mu byl dědický děkan Spáčil. Studoval v Kroměříži. Studium filozofie zakončil doktorátem. Svou seberealizaci a službu bližním spatřoval ve studiu i výuce fyziky a astronomie. Roku 1799 vstoupil do piaristického řádu, vysvěcen na kněze byl r. 1805 od roku 1812 vyučoval na gymnáziu v Litomyšli. Bylo především jeho zásluhou, že byl tamní fyzikální kabinet považován za jeden z nejlépe vybavených v celé monarchii. V letech 1813–1816 a 1820–1849 byl prefektem gymnázia, v letech 1815–1817 vicerektorem koleje, pak (1817–1819) vicedirektorem gymnázia a od r. 1817 byl 39 let rektorem koleje a ředitelem hlavní školy. Své pedagogické působení ukončil r. 1857. Zemřel v Litomyšli 1. května 1862. Staškova pedagogická činnost měla širší rozměr a byla velkým přínosem pro kulturní život Litomyšle i pro rozvoj tamních škol. Stašek byl autorem řady astronomických spisů. Roku 1859 vydal populární popis hvězdného nebe s názvem Die erleuchtete Vorhalle zum Tempel des Unendlichen – Osvětlená předsíň chrámu Nekonečna. Na přebalu knihy je jeho portrét.V roce 1837 se setkal s optikem Jozefem Maxmiliánem Petzvalem, o tři roky později získal daguerrotypický přístroj se kterým pořídil fotografii pošty v Litomyšli. Ta je považována za nejstarší českou dochovanou fotografii. Kromě toho pořídil mikrodaguerrotypii řezu stonkem rostliny, jednu z nejstarších mikrofotografií na světě, uloženou dnes v Národním technickém muzeu. S Bedřichem Franzem se zabýval pokusy s daguerrotypií, která jej zajímala jako vědce a učitele k využití duchovních hodnot a jako prostředek lidského poznání.

V Těšících na Vyškovsku spadl největší moravský meteorit.Ve své době velmi slavný.

Dne 15. července 1878 ve 13 hodin 45 minut se na částečně zamračené obloze objevil zářící mrak, na který upozornilo malé dítě, ze kterého za nápadného rachotu vypadl černý, na dotek teplý kámen. Doprovázeno to bylo silnou ránou a rachotem. Nalezen byl v kráteru zemědělci pracujícími na poli u Těšic, severovýchodně od Vyškova. Jedna z pracujících žen se šla na místo dopadu podívat a nalezla černý teplý kámen o hmotnosti 28,5 kg. Další menší kameny byly později nalezeny v okolí. Největší kámen skončil v muzeu ve Vídni, v Národním muzeu jsou tři drobné úlomky menších kamenů o hmotnosti 41 g, 4,3 g a 1,4 g.Meteorit původně vážil 29 kg, očití svědci si však ulámali řadu kousků "na památku". Z obavy před dalším znehodnocením byl uložen v blízkém ovčíně, později u starosty obce a nakonec v místní kapličce. Během srpnových žní téhož roku byly poblíž místa pádu objeveny další meteority o úhrnné hmotnosti 0,6 kg. Hlavní kamenný meteorit (chondrit) se nakonec dostal do sbírek Muzea přírodní historie ve Vídni, jeho drobné úlomky jsou v Moravském zemském muzeu v Brně a Národním muzeu v Praze. Další část meteoritu spadla ten den o něco později na Prostějovsku.

Zakladatelem Vyškovské firmy vyrábějící věžní hodiny byl Alois Dvořák narozený 15. dubna 1887. Hodinářem se vyučil ve Vyškove u mistra Skřivánka, a poté odešel na zkušenou do  Vídně a Mnichova, kde pracoval u věhlasné firmy Riefler. Tato firma se specializovala na výrobu časoměrných zařízení, a Alois Dvořák jako vedoucí montér tato zařízení instaloval například na hvězdárně v Paříži, Moskvě, Vídni, Praze a Brně ( tolik různé texty, nevím ale o hvězdárně v Brně v té době ). V roce 1900 se vrací do rodného Vyškova a otevírá tam prodejnu a opravnu hodin. Příliš se mu ale nedaří, nakonec je nucen prodejnu zrušit a stěhuje se do malého domku na předměstí Nouzka, kde si zařizuje dílnu na výrobu a opravu věžních a elektrických hodin. Kromě věžních hodin vyráběl i přesné regulátory pro hvězdárny, a později provádí i instalace elektrických hodin IBM. V dílně zaměstnával nejprve jednoho dělníka a 2 učně, postupně u něj pracují i jeho 3 synové. Zpočátku ale nestačí k obživě jen hodinářská práce, takže firma provádí i instalace hromosvodů, domovních zvonků a jiných. V roce 1927 získává firma větší zakázky na časoměrná zařízení hvězdáren v Praze, Brně ( zřejmě šlo o tak zvanou Kladivovu hvězdárnu založenou v roce 1911, protože hvězdárna na Kraví hoře byla založena v roce 1948 a otevřena po několika letech stavby  v roce 1954 ) a pro pražskou poštu.V knize : Štěpán Ivan Kovář, Místa astronomické vzdělanosti 1918-1945, str.34 se píše : Profesor Kladivo přišel do Brna v roce 1922 pro hvězdárnu opatřil Rieflerovy hodiny.