V srdci mám trhlinu vyplněnou bolestí,
mé oči vyplakaly již všechny slzy,
mozek se vzpírá náporu smutku,
duše zjizvená je pokryta rzí.
Topím se ve vlastním žalu,
jak do vody hozené olovo,
zatínám nehty do kůže cizí,
není už, co by mi pomohlo.
V oblaka dýmu se měním,
ztrácím dech i půdu pod nohama,
v nicotě zanikám, však nejvíce
lituji chyb, jež jsem udělala.