UŽ NEZAZVONÍ?
Literatura > Poezie
UŽ NEZAZVONÍ?
Ruku mám chromou
voňavým podhoubím
a přesto ti píši
Klikotám písmo
tím rozpukem v duši
Vždyť dokola stále
přikládáš tišinu -
jsi jako háj modřínů
jako rozpustná ocel -
jako děj z betonu
šedého
Jako můj železobeton
Jako v protlaku
z rajčat a pepře
srdce a kůže
dálavy tónu
chladného -
coby povadlá růže
Proč mechem
obraz jsi jen můj -
hmatný i vzdálený
brigádnicky
či na směny?
Vidličkou do oka
pravého
cílně ti píchám
Do oka levého?
Nožem ti
vzdychám
Máš šanci ještě
než dotlačím
osudem kleště -
zatím jen pošťáček
stele ti cestu
s úsměvem profíka
a bezděčně
Má lásko vzdálená
probuď se
konečně!
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 2 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 16. května 2014, 08:54
- 507 zobrazení
- 0 oblíbené
-
