Jde to Dobré Wow!

UŽ NEZAZVONÍ?

Literatura > Poezie

 

UŽ NEZAZVONÍ?
 
 
Ruku mám chromou
voňavým podhoubím
a přesto ti píši
Klikotám písmo
tím rozpukem v duši
 
Vždyť dokola stále
přikládáš tišinu -
jsi jako háj modřínů
jako rozpustná ocel -
jako děj z betonu
šedého
Jako můj železobeton
Jako v protlaku
z rajčat a pepře
srdce a kůže
dálavy tónu
chladného -
coby povadlá růže
 
Proč mechem
obraz jsi jen můj -
hmatný i vzdálený
brigádnicky
či na směny?
 
Vidličkou do oka 
pravého
cílně ti píchám
Do oka levého?
Nožem ti
vzdychám
 
Máš šanci ještě
než dotlačím
osudem kleště -
zatím jen pošťáček
stele ti cestu
s úsměvem profíka
a bezděčně
 
Má lásko vzdálená
probuď se
konečně!
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 26. května 2014, 09:33
Mesje:

Kolego,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 18. května 2014, 00:59
2 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 16. května 2014, 08:54
  • 417 zobrazení
  • 0 oblíbené