MEDVĚD A KOMÁR

MEDVĚD A KOMÁR

"Hej rup...šup tam sem, šup tam ven!" - z háje

se ozývalo zmatené halekání.

Mladistvý komár se zvědavě plížil za zvukem

tohoto nabízejícího se mnohoslibného poznání.

Po chvíli, když přeskočil chomáče tlejícího listí

a hromádky čerstvě vonících šišek, spatřil v úžlabině

pod sebou - na vydusané, mechem obrostlé lesní

cestičce - rozkymáceného medvěda.

Neúnavně se oháněl lopatou, až kamenitá

půda dopadala daleko za jeho lesknoucí se záda.

Mládenec odvážně zabzučel a usedl mamlasovi

přímo do ucha.

"Co to tady vyvádíš, kolego?!"

"Kopu past na medvědy", zapíchl nářadí do země

a zatřásl hlavou. Ale komár se nedal.

"Snad na včely nebo mravence?"

"Na medvědy!", nedal se zviklad huňáč.

"Baví mě, když je pak můžu vytahovat z bryndy."

Netrvalo ani deset hodin a oběma se podařilo

pastičku nejen hluboko vykopat, ale i důmyslně

zamaskovat.

"Tak, a teď už počkáme na ty první - asi to bude poloslepý

strejda s ukecanou tetou," olízl si kopáč svůj orosený čenich.

"Víš co, kolego, pojďme se mezitím trošku občerstvit -

máme za lesem roztomilé jezírko s nadupanou vodou,"

navrhl komár.

A slovo dalo slovo.

Jenže nastalo i oblíbené jitro.

Nebohý medvídek, který nebyl zvyklý na patoky z močálů,

se opojně motal a motal, až se obdivuhodně dopotácet

až vykopané jámě. Ozvalo se chřastění, lámání větví

a několik bytelných ran.

A přesně v tom okamžiku se ozval natvrdle měký tón

vznešeného hoboje.

Lovci tedy vyrazili.

Po chvíli je smečka hladových stopařů rozzuřeně přivedla

k okraji podivného výkopu.

"Pánové, ten trouba se válí v pokladu Nibelungů!", zašeptal

čísi hlásek z houfu.

Pro přidání komentáře se přihlaste.