KANÁREK A DRAČICE

KANÁREK A DRAČICE

Den ještě ani pořádně neprocitl a každoroční veletrh nadějných

zpěváčků ožíval.

Kostrbatá dlažba náměstí se zaplňovala různě rozměrnými

nákladními i osobními povozy, různě tvarovanými výstavními

stánky i prvními nedočkavými obdivovateli.

Například paní s dlouze strakatými vlasy rozkládala

na svém výstavním pultíku různobarevné andulčí krasavce

a klokotavé slavíky, elegantní pár s velice podobnými

jmenovkami na klopách poťukával do klícky s rozpačitým

pávem a pán s copatými výčnělky pod krkem osvěžoval

sprejovou nádobkou tři bytelné klece, v nichž mlátilo o mříže

několik macatých pštrosů.

Jen co se sluníčko posunulo výš nad historické střechy

a stoleté lípy, tváře kolem ojínělých stánků zbrunátněly.

Ptačí zob mířil ve sprškách pojednou na všechny světové

strany.

Vodička z vaniček zablýskala v rozčepýřených kšticích

uchvácených posluchačů. Zaleskly se vlněné šátky

i plstěné klobouky.

A zakrátko se kolem jednoho prožloutlého tělíčka začalo

rozrůstat potměšilé nadšení.

Byl to kanárek.

Klokotal trylky - vznášelely se kvarty i kvinty.

Odborník ptákoznalec by patrně mluvil také o sopránu

s barytonem.

Čas se postupně prolínal se stále se přibližujícím vytím.

K městečku se po roce opět přibližovala láskyplná

chapadla dračice, aby si v tradičním stylu vybrala a poté

odnesla na svůj vyhlášený hrad nadaného vítěze.

Udeřilo poledne.

Náměstí se vylidnilo.

Zmizeli vystavovatelé se svými letošními exponáty,

rozešli se diváci, a do dálav se přesunul i unesený

umělec.

Na kostelní věži sice odbila dvanáctá o něco později, ale

okolní hospůdky byly již přesto nyní přeplněné.

Nebylo divu, v takový truchlivý den se může otevírat

i o něco dříve.

Pro přidání komentáře se přihlaste.