OPICE A SLEPICE

OPICE A SLEPICE

Pršelo, jen se lilo.

A to tak silně, jakoby se někde nad olověnou

oblohou rozpadla přehrada. Ve větrných vírech

se masy vody kroutily - místy se tak vytvářely

mohutné válce, které se s burácením blesků

tříštily o ubohé údolí.

Na kraji silnice, která se tu proplétala mezi zatemnělými lesy, se potácely tři opice.

Bylo jasné, že jsou to stopařky. Ovšem

nevybraly si právě ten nejvhodnější čas.

Až na opeřence, který se klátil tak dvacet metrů

za nimi, by v tomto marastu ani otrlého psa

nikdo nevyhnal.

Ale co čert nechtěl.

Na vrcholku kopce se nečekaně rozzářila světla.

Žlutý sportovní vůz pozvolna minul opičí trio

a zastavil u promoklé slepice.

Otevřela se dvířka a chlupatá pracička vlídně

pokynula.

Silný motor zvýšil otáčky, stěrače se rozkmitaly

a topení rozehřálo.

"Mockrát ti děkuji," obrátila se šťastná stopařka na řidičku, "ale ublížit mně nesmíš. Všichni to v kraji

moc dobře vědí - jsem u svého pána nejoblíbenější.

A můj pán je všech myslivců pán!"

"Rádo se stalo."

Ubíhaly kilometry a šílené počasí začalo ustupovat kamsi k severu. Déšť se rozplynul v osvěžujícím

mrholení.

Automobil opatrně zabočil k benzínové pumpě.

Projel kolem až konečně zastavil u šišaté díry

do rozbláceného svahu. Být tam železniční koleje,

tak to nemohlo být nic jiného, než nora pro obyčejné

vlaky.

"Trošku se občerstvíme pohybem, moje milá," usmála se řidička a vysunula klíčky ze zapalování.

"Skvělý nápad! Mám jen jednu otázku. Celou cestu na to myslím - proč jsi zastavila právě mně a ne těm

třem opicím přede mnou?"

"Proč?", zakroutila ryšavou hlavou liška -

a několik vteřinek jakoby přemýšlela nad upřímnou

odpovědí -

" protože jedna si zakrývala oči, druhá slechy

a ta třetí tlamu."

Pro přidání komentáře se přihlaste.