pán bůh za barem

Literatura > Poezie

Kýbl v barvě jaterní čakry,

plast leptán zvratky,

chuť na poezii.

 

Jednobodová meditace

na kýbl plný zvratků.

 

Na černém prostěradle

leží bělostná troska.

Vysloužilý mezomorf.

 

Pohmožděná kolena

poseta červenými fleky,

semafory svítící z běložlutého těla.

 

Vyzáblého těla.

Malé špinavé silné ruce.

Kulatá záda, typicky propadlá hruď

jako prokopnutá.

Žebra se také snaží dostat z kožovitého vězení,

kterému říkáte tělo.

 

Živoucí zdechlina.

Jsme jí všichni.

Vznešenost smrti.

 

Pohmožděná kolena.

Nucený kontakt se zemí dnes v noci.

Pády na schodech z pekla.

 

Zásluha trpět.

Krása příčiny a následku.

Přežívat infarkty.

 

Malé špinavé ruce slábnou.

Těší se staronové prostupující vibraci.

Cílené umírání a řízené omdlévání,

mastná a unavená hlava

(z toho nekončícího zápasu)

se potápí ke dnu.

 

Bezvědomí.

Bez vědomí?

Být vypnut.

Vnímající zmizel svět.

 

Neschopná snaha zastavit svět

nahrazena zapomínáním

pomocí etanolových excesů.

 

Naladěná kytara

rozladěný hráč.

Kýč.

Hudba života.

KDO ZA TÍM STOJÍ?

 

Pán bůh za barem,

podává sklenici vody.

A ruce se mu klepou.