Eros et Algos

Smutek nebes spojuje se s mým,

jako soutok dvou pramenů  z vlasů bílé temnoty,

tupá ozvěna, ručník na skříni,

jen jít spát s hlavou těžkou, plnou nicoty.

Popustit dech, jen ať se rozplyne,

stísněné nic – v plicích dechuprázdno,

jsem muž utahaný tíhou měst.

„Tota humida ea est!“

Někdo zaklepal a zul si boty,

zhasnul světla okenic,

vstoupil Večer němých hlasů,

ona špitla: „měj mě víc.“

Žil jsem sen:

ostrovy z bavlny,

na podlaze stvořeny

prsty rozvášněných gest:

„Tota humida ea est!“

„Tota humida ea est!“

„Tota humida es est!“