Smích

Stvořil jsem si vlastní smích,

tuží vykreslil mu tvář i jméno,

sípal hlasem nočních stínů -

- žíj, co máš dnem přeurčeno...

A  bledý jásot lampy zhas

ten křík člověka,

jež snad byl slýchán mnou

a tvář, co byla tou,

co nastavuje mi teď druhou zas,

se na mě xychtí před zrcadlem snů, vědomí a krás...