DĚŤÁTKO
Literatura > Poezie
DĚŤÁTKO
(baladino)
Od střechy se
tetelilo
a všude kolem
vířilo
sněžilo
i mrazilo
Zaťukala
na zvoneček
Byl to ten pravý
domeček?
Nu co -
pojednou
i maketa
zamíří si
do světa
Od věžičky kostela
zvon
rozkřísá se
časem míru
pozvolna
až docela
Zabublal
vzletným křídlem
odrazil se
rázným bidlem
Bim bam
Bim bam
Běda!
Dívenka
tlením
a hlínou hnědá
s balíčkem voňavým
podlouhlým -
jako smrku kmen -
obaleným rubášem
prodýchaným
kvalitního jedu medem -
cílná
zas a zas
na chladná dvířka
plaše zabuší
Vem to ďas!
A děj sílí
zas a zas
Však osud
nedal se:
Co to, kdo to
v berličku mou dutá?!
Co to, kdo to
myšlenky mé mutá?!
Co to, kdo to?!
Otázky se plíží
ruletou ducha
jak drezína
před výhybkou -
kam to se mnou
buchá?!
Krůček zpět
a nožka vpřed -
pata zpět
a špička vpřed
Vzlyk nuzně
proniká
tou směsicí
však kdesi cosi -
asi pěna
z Mléčné dráhy -
rozdýchává
od vrbiček metlici
v té chumelenici
Hlásek
jako nahrnutá peřinka
naději odkrývá:
To jsem drobná já
umučená dcera
hromobijky myslivce
té paní z rohatého domu -
kamarádky hromů -
z čarodějné
hájenky
co křísí kolem
smraďavky, petrklíče
sasanky a vilné chtíče
Cvakl zámek
zaskřípala petlice
Mrklo očko
a z půle ústa
Zavoněla
citronáda
háj vřesový
oregáno
a langusta
- i sprej pepřový
Blesk za kopec
v mžitké kráse
píchl -
rána nízká
tříská a tříská -
vznáší se
v napětí splávku:
Jen pojď dál
a ukaž
dávku
Kostlivá dívenka
jak od nouze vemínka
nadechla se
zmateně -
zatočila se s ní
světnička:
Vždyť tys moje matička!
Zacinkal zvoneček
Byl to ten pravý
domeček?
Pryč jsou sněhy
jaro mává
kol myslivny
si travka vstává
Pejsek štěká
ostošest -
jakápak to bude
zvěst
Hajný ženu políbil
do kučer ji prsty
skryl
Můj milý
vrať se, prosím
zakrátko -
zas budeme mít
děťátko!
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 09. prosince 2013, 09:11
- 621 zobrazení
- 0 oblíbené
-
