Pořád jsem hledal a nic

Po ulicích toulám se, jak prašivý pes,

srdce skrz naskrz probodané,

úplně promoklý a bez peněz,

pořád ji hledám a nic.

 

Hledal jsem všude, už nevím, kam jít,

mozek mě tlačí, chce podat výpověď,

možná, že za chvíli začnu zoufale výt,

pořád ji hledám a nic.

 

Kolem mě kapky vody o rozbitou cestu se tříští

a každá mě pořádnou fackou to tváří obdaří,

vichr si nemilosrdně kolem mě sviští,

pořád ji hledám a nic.

 

Už dochází mi síly,před chrámem Božím pokleknu,

jsem posledním životem na zničené Zemi,

proto naposledy ze zoufalství vykřiknu - 

- „kam se ze světa poděla láska? Pořád jsem hledal a nic"