ANO

Literatura > Poezie

A N O

 

Vloček pěna

břitká je

svou všepotratnou

sítí

 

Obalena

z taje srstí -

vždyť při závanu

nitro kypí

 

Vánoce

a kuropění

Kdekdo se postí

Pupeny purpury -

dumné tváře

prskavek proměny

 

I on a ona

(v tom šumění)

vzpomínají 

na večer sněžný:

 

      "My měli mokré ponožky

      a na žebírkách

      ruce prsté -

      desetkrát

      a možná

      posté

      hmaty vln rostly

      do přílivových tsunami

 

      Peřinku nad námi

      roztančilo

      vzletné chmýří

 

      My kutali se

      v tuhé kopky -

      očistnou metlou

      když míří

      cestou svoji -

      jako sopky"