TO JE VRÁŽDA, ŘEKLA

Literatura > Poezie

 

TO JE VRÁŽDA, ŘEKLA

 

 

Pod úpatím větví

nad kořeny stromů

já někdy bloudím

domů

 

Lísám se k sobě

jak Luna v zatmění

Hejkal

Zemětřas

či blouznění

 

- Kde jádro v tobě ? -

ta otázka častá je

Snad šeptá ji

i slavík v hrobě

strunou šalmaje

 

Pod šelestem sýčka

nad kořeny

romance

mě věrně hýčká

při kolébavce stromů:

Kde jádro je v tobě?

 

Tak zas klopýtám

domů

 

A paní -

moje vlastní máma -

policajtům osudu

ukazuje na mě:

Ano, Vraždomila -

to jest můj syn