Reklama na paštiku láká diváky fiktivním průzkumem: „Co se vám vybaví při slově Májka?“
Náměstí. Strojené úsměvy. Co mi tu nesedí?
„Májka? Jediná holka, co chlapa nikdy nezklame.“
„My na ni máme tady se starou tak trochu osobní vzpomínky,viď Boženo.“
Děsivé ticho. Ta bledá záře, zvláštní. Zástupy vojáků, jeden jako druhý, mašírují hlavní třídou. Jsou jak dřevěné figurky, každý má knír. Oficír, to se pozná podle čepice, zastavil před budovou rathausu. Zdála se najednou tak malá.
„Je 15. září 1842!“ nepříjemný hlas „Nic před tím nebylo.“
V rohu se někdo choulí, naříká.
Rád bys mu pomohl.
Rád by ses podíval.
Ale musíš utíkat, nesmíš se zastavit, něco je stále za tebou a kolem tebe.
Něco tíživého, zlého.
Co se vám vybaví při slově krajka?