Osamělý dům

Osamělý dům na konci ulice,

tak starý a tajemný,

tyčí se do tmy a v panice

uhýbá před světly lamp.

 

Nevnímá život plynoucí kolem,

nestranný soudce s kápí stínu,

stojí tam časem políben

a uhýbá před světly lamp.

 

Na staré vstupní bráně 

dva železní hadi se svíjí,

uprostřed třetí zírá na ně

a uhýbá před světly lamp.

 

Za bránou zahrada si vzkvétá,

zahrada hrobů a pomníků,

nad nimi hejno netopýrů létá

a uhýbá před světly lamp.

 

S pohledem na dům tají se dech,

krev hrůzou v žilách tuhne,

nikdo neví, co skrývá se v jeho zdech,

jenž uhýbají před světly lamp.