Jsem poutník padlých bohů jménem,
v kmitu můry točící sen po obloze,
měřící tikot srdce pergamenem,
s chtíčem vyvolaným dírou na podlaze,
Sobě seladonem.
V době, kdy veršům zbývá předurčit si nový běh
městem proplul střemhlav pouhým slovem
věřil, nepřestal…pak splynul v dech
svěcen
křikem sirén na křídlech,
bláznovstvím lidí, světa
a té mouchy před sklem
na sklonku letošního léta…