Jde to Dobré Wow!

Otec mé matky, ale ne dědeček

Literatura > Úvaha

Otec mé matky

 

Koukám s otevřenou pusou na mámu. Nemůžu uvěřit, že jsem jí to po těch dlouhých letech řekla. Kdyby mě tak nenaštvala, nevyletělo by to ze mě s takovou intenzitou. A kdo ví, jestli vůbec někdy...

Handrkují se s otcem kvůli rozvodu, zatáhli do toho i mě se ségrou a celkem je jim jedno, jestli nemáme i vlastní starosti. Otec žádá, abychom se za něj postavily (jako by mu na tom do té doby někdy snad záleželo), máma prosí dohlídni na ségru, když nejsemdoma. Strach ze soudní tahanice jí naprosto ovládl v poslední době. Aby by otec neřekl, nechává je samotné?? Ani na chvilku jsem neuvěřila tomu, že by se snad chtěl pokusit o svěření do péče. Tahle představa byla vždycky komická, předpokládám pro všechny, co naši rodinu znají...

Stojíme na schodech, jsem výš, ale navrch rozhodně nemám..

Navzdory tomu, že je mi čerstvě osmnáct, cítím se být zase tou dvanáctiletou holkou, chystající se na sobotní večer, rodiče dokončují přípravy na večerní ples a my jdeme spát k prarodičům...Snažím se na přicházející nemyslet, nedat nic najevo, jen si přeji aby byl den co nejdelší a poté usnout co nejdřív.Rodiče se těší, často ven nechodí, nechci jim kazit radost, měla bych výčitky, že si to vyčítají...

Bývalo to vlastně i horší, spávala jsem mezi prarodiči, teď už alespoň mám vlastní postel v jejich ložnici..Na nejhorší nikdy nedošlo, možná jen tak se daly myšlenky zkrotit..odsunout. Byly to jen ruce...jazyk...tlak ztopořeného údu někde do stehen...Dodnes slyším větu vyřčenou poté, kdy jeho jazyk projel skoro až do mého krku..“ty potvoro, ty už jsi to někdy předtím dělala“.. a já mlčela, neřekla jsem nic, nemohla jsem...

Sestra se do ložnice už nevešla, koukla na program v televizi, měla postel v kuchyni vedle jídelního stolu. Vždycky jsem jí to záviděla, nikdy jsem to nepřiznala... záviděla jsem jí to moc. Zpětně vím, že tohle zaučování ji minulo...Čas poodešel a mohly jsme zůstávat doma samotné, bez potřebného dohledu prarodičů.

Stojíme na schodech, jsem výš, ale navrch rozhodně nemám....

„Děda na mě sahal, když nás hlídali!!!!“ Prásk!!! A je to venku....

Čekám reakci na zjištěné..K mému překvapení žádná nepřichází...

Řekla jsem to vůbec? Vždyť přeci musí nějak zareagovat!! MUSÍ!!!..

A nic....

Uplynulo už třináct let.

Nikdy jsme se k tomu nevrátily. Máma se na nic nezeptala za celou tu dobu, na žádný detail, ani jak daleko to zašlo, jestli třeba sestra...Na nic.

Ani nevím, jestli nejsem vlastně ráda za to mlčení. Nemuset se k tomu vracet, vzpomínat, vybavovat si zpětně pocity...Když zemřela babička, pamatuji si, jak si mě posadil otec mé matky a zeptal se mě :

“Pamatuješ si, jak jsme si kdysi POVÍDALI??“

Přesně jsem věděla nač naráží...byla to hnusná facka realitou ve dne, žádná milosrdná tma, kde není ani památky po výrazu obličeje, člověk zavře oči a počká a nevidí nic..Nechápavě jsem se tehdy ohradila, už nevím...

Odpověď, která uklidnila jeho svědomí...Nejspíš...Mě dopomohla k tomu, chovat se normálně, předstírat, že nevím, že by kdy k něčemu nemorálnímu, nenormálnímu došlo..

Vím, že kdyby chtěla máma znát podrobnosti, nebylo by to jednoduché. Na druhou stranu mě celé to její mlčení znervózňuje po celou tu dobu. Nikdy jsem neměla pocit, že by mi to byť jen na okamžik dávala za vinu, to ne. Jen nevím jak to vlastně má, proč se neptá...Není to u ní obvyklé.

Nerozumím tomu jestli nic slyšet nechce nebo má jen strach z toho co by zjistila...

Napadlo mě i co když nejsem první v řadě? Třeba druhá, hned po ní....

Mohlo by tohle rodinné prokletí protínat více osudů než jen ten můj...?

Dnes už si to s sebou nenesu v pravém slova smyslu..že bych se nemohla podívat na muže, to ne.

Jen důvěra k nim pokulhává a vlastně jsem raději sama.

Občas, na malou chvíli mám pocit něčeho osudového..setkání se spřízněnou duší, která si třeba zaslouží znát celou pravdu...zatím jsem se neodvážila. Nikomu a nikdy...jen mámě..

 

Třeba jednou...

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 31. července 2013, 23:14
2 -
dorian.silence
kvalita komentáře: 0 dorian.silence 31. července 2013, 23:03
MiraV: možná i k tomu dojde..díky za koment :-)
MiraV
kvalita komentáře: 0 MiraV 31. července 2013, 21:37
1 Silná zpověď. Pokud bys to rozepsala...
dorian.silence
kvalita komentáře: 0 dorian.silence 31. července 2013, 17:16
Tomiseks: ano, ale inkognito :-)
Susi
kvalita komentáře: 0 Susi 31. července 2013, 17:06
0.7 A nám :tam:
  • dorian.silence Autor
    dorian.silence
  • 3.7 bodů
  • 4 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 31. července 2013, 16:46
  • 752 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz