Boží armáda

Boží armáda

Temná a vysoká hora za lesem ční,

její lesklé stěny studené kapky bičují.

V té hoře jeskyně svou náruč otevírá,

uvnitř se napětí, tma a chlad ukrývá.

Tam ve řvoucím tichu sám Hádes své doupě má,

a s tisíci ohavnými tvory v ní vyčkává.

Ten, kdo tam vkročí, v nestvůru se promění,

pak Hádovi věčně sloužit musí v krutém utrpení.

Zatím jen jednou armáda vyšla ven z hory

a jako byste Pandořinu skříňku otevřeli.

Vše pohltil stín, bolest a strach,

svět se pomalu začal proměňovat v prach.

Pár stovek statečných mužů šlo o život se bít,

a válečné pokřiky začaly tmou znít.

Srdce rychle bušila a ruce se chvěly,

ale i přes svou odvahu muži šanci neměli.

A když už se blížil konec lidských dní,

Boží armáda odtáhla do hory s jeskyní.

Prý druhou šanci vše živé má,

však nebude to navěky, to rozum dá.

Říká se, že jednou armáda znovu z hory vystoupí

 a pak už jen temnota na trůn světa nastoupí.

Potom přijde konec všeho živého

a svět co známe, bude pohádkou, nic jiného.