Prázdno z přeplnění

Svět už je moc plnej

než abych zvládala skládat

myšlenky do jedný lajny

nebo třeba jenom do deseti.

Dovnitř a ven
                 choděj různý věci,
                 co mě těší
                 co víc mě děsí,
samý spěchy, stresy.

Nadvakrát nemůžu
zpřítomnit jeden den
A taky nemam sílu
oddělit mozek od těla.

Když jsem smutná
         a nevim z čeho.
Házim to na všemožný důvody
                                                 neshody,
                                            rozchody a rozvody,
                                                           nešťastný příhody,
                                                                           nepřesný návody,
                                                                                           prohraný závody...
                                                                                                 ................
                               Vinim je,
         a už nevim z čeho
jsem smutná.

Cejtim se jak
                   flák
                   syrovýho masa.
-tisíckrát zbytečně okořeněný
ztrpčelý pepřem,
zesmutnělý 
solí,
marinovaný,
proklepaný,
-tisíckrát zbytečně upravený
                                 syrový maso,
    co syrový zůstane,
      a pokud ne,
připálí se až vlastním znechucením
v jedný z těch elips Danteho pekla,
kde ho nikdy
žádnej marnotratník, lhář, vrah,
nemůže sníst.
                                      -mam strach.
                      ...To vlastně ani ne.
                                        mam prázdno.Otevřený oči,
                                         co jsou             otevřený,


               a nic víc.