Háčky,
jehličky z kostí, drápky,
nad nimi křídel tenké blány
v dlaních a pažích netopýřích.
Do masa zasekané
kůži pnou
a táhnou mě,
rybu polomrtvou téměř
z boje
skrz vodu krillem
zkalenou.
Zpátky tam,
kde jsem jednou byl, asi,
zřetelně si již nevzpomínám
do země, v které jako jediné
jsou mraky ještě zajímavé,
...alespoň když se začne stmívat.
Čekám jen tiše co se stane,
zda kůže povolí a praskne,
jen cáry bez těla
si ty okřídlené myši odnesou
a maso s kostmi skončí někde v půli cesty,
anebo mě tam dotáhnou
vláčíce mořem, pískem, travou
severských nocí andělé,
mí netopýří přátelé?
Autor
cz
en
sk
de