Mí netopýří přátelé

Háčky,

jehličky z kostí, drápky,

nad nimi křídel tenké blány

v dlaních a pažích netopýřích.

Do masa zasekané

kůži pnou

a táhnou mě,

rybu polomrtvou téměř

z boje

skrz vodu krillem

zkalenou.

Zpátky tam,

kde jsem jednou byl, asi,

zřetelně si již nevzpomínám

do země, v které jako jediné

jsou mraky ještě zajímavé,

...alespoň když se začne stmívat.

Čekám jen tiše co se stane,

zda kůže povolí a praskne,

jen cáry bez těla

si ty okřídlené myši odnesou

a maso s kostmi skončí někde v půli cesty,

anebo mě tam dotáhnou

vláčíce mořem, pískem, travou

severských nocí andělé,

mí netopýří přátelé?