Ruka jí vplula do kapsy
pro jednu z mnoha harmonik
a já pochopil ještě než začala hrát
že krysař byl jen žabař,
jen chudák
zcela bez umu
nýmand zbavený rozumu
dudák,
když o krk opře housle prvně
či jak já, básník bez úrovně
a vzduch se vlnil kolapsy
jak nekonečně slabý vzlyk,
když políbila okraj plechu
jsem tak moc toužil při poslechu
chycený nohou do pasti
se vrhnout v náruč propasti
...ale to nešlo.