Hořím

Literatura > Poezie

 

Hořím

 

vzduch zvlněný opile

do zimy sálá

vlasy

a ruce

i límec košile

bunda i šála

a dlaně v jednom ohni

 

jak svíčky knot

si trochu připadám

má vlastní kůže

jako vosk skapává

s benzinem mi do bot

 

z jazyka červ

se kroutí, svíjí

i prsty jako klubka zmijí

a kosti mé jsou dřevem dubu

...poklidně praskaj v lůně krbu

 

oči bramborem pasáčků

hlava mi pukla

vůně biblické obětiny

mihotavě se klepou stíny

krev v žilách v strupy shluklá

a lidi zvracej do sáčků

 

Oheň se rozmáhá

pověst se roznáší

jak starou svíci

na hranici

mě nikdo nezháší

Snad lidé chtějí víc než slovy

skrz mě vzdát poctu Palachovi...