Mám strach z výšek,
pokud se v nich nacházím.
Ne,když se do nich dívám.
Mám strach z hloubek,
pokud se do nich dívám.
Ne,když se v nich nacházím.
Je to zvláštní.
Pohled na majestátnost hor
ve mně vzbuzuje úctu.
Pohled do hloubky…
to je okamžité vtáhnutí
jak do děje filmu.
Zvláštní síla.
Oči se opřou o to neznámo dole.
Je to naléhavé,
lákavé.
Cítím,jak mi hloubka
podává ruku se slovy:
„Pojď,neublížím,
poznáš nepoznané!“
a já ji přijímám.
Bolestná krása mne uchopí
a já se do ní celá ponořím….
a nechám se vést jak slepec.
Vyrovnání se vším.
Šum v uších.
Stav beztíže.
Absolutní ticho.
Zákmit bolesti.
Tma.
Nic.
***
Nemusím mít všechno