SETKÁNÍ - závěr

Literatura > Scénář

SETKÁNÍ

        (závěr)

 

                                      9/

 
 ( Hudba: Route 66. Auto se řítí silnicí. Míhají se reflektory protijedoucích aut.
 Začíná hustě sněžit.
 Ve skupince autostrádu přeběhne stádo srnek. "Kvílení brzd, zmatek těkajících
 reflektorů". Vozidlo se proplétá a pokračuje v jízdě.
 V něm sedí neidentifikovatelná osoba.Má na hlavě "závodnickou helmu".)

Automobil prokličkuje vesnicí a zastaví se na křižovatce u osvětlených
informačních tabulí. Stěrače nestačí čistit sklo vozu. Osoba rozsvítí
stropní světlo. Z přihrádky vytahuje mapu. Kroutí hlavou - nemůže se
zorientovat. Vystupuje a míří k cedulím.
Když se vrátí k vozu, zahazuje promočenou mapu.
Nasedá a vezme ze sedadla mikrofon spojený s notebookem.
Zapne přístroj.

Osoba:

 Právě jsem na místě, kde z hlavní odbočuje silnice přímo
 k hotelu Nad propastí. Zbývá mně necelých pět
 kilometrů.

 ( Odkládá mikrofon a nastartuje motor. Lekne se.
 Na okno zaťuká "černá rukavice". Osoba spouští sklo.)

Cizinec:

 (Přidušeným hlasem.)

 K hotelu musíte na odbočce doleva.
 Je to tak pět kilometrů.

Překvapená osoba ani nestačí "rozvinout" rozhovor, protože
se cizinec "rozplynul" v chumelenici.
Její vůz se rozjede.
Ve zpětném zrcádku vidí, že se kousek od místa, kde předtím
parkovala, rozzářila dálková světla nějakého dalšího automobilu.
Začíná být velice nervózní.
Hledá odložený mikrofon - vozidlo kličkuje po úzké silnici.

 (Když mikrofon nahmatá, nadzvedne hledí helmy.)

Osoba:

 Jako volenkyně Řádu zlatého paprsku, jsem byla
 svými bratry a sestrami zmocněna, abych - jako
 poslední bytost - poděkovala Zemi.
 Je jen plná nepochopení podstaty vnitřního míru.

Auto zastavuje u závory. V popředí "svítí" budova hotelového
komplexu. Z budky vychází člověk "zamotaný do nepromokavého
pláště". Hovoří spolu. Hlídač parkoviště po chvíli zvedá závoru.
Vozidlo se vklíní do mezery mezi ostatními.

 (Perta odkládá helmu. Bere roztržitě z přihrádky krabičku
  s rúznobarevnými pilulkami.
  Mezi monologem je postupně polyká a zapíjí z termosky.)

 

Osoba Perta:

 Kdo jsme byli?
 Kdo? Naši osmičku vyvolených seznámilo obejmutí
 všebytných vesmírných vln.
 Zní to divně, že?
 Tak si s tím dělejte, co chcete.
 Naše volba je tímto dokonána.

Perta vypnula notebook a položila ho vedle helmy na sedadlo
spolujezdce.
Pohlédla do zrcátka. Objevila se v něm tvář spokojené mladé dívky.
Přihladila si vlasy.
Vystoupila z vozu a nechala dveře otevřené.
Rozevřela deštník. Kráčí kolem osvětlené informační tabule
s nápisem: "Propast Rásocha - hloubka 120 metrů".
Plochu parkoviště "dovádivě" oživovují blikající reklamy,
hlasitý smích skupinky hotelových hostů - a pojednou i raketa
právě zahájeného ohňostroje.
Dívka došla k zábradlí vyhlídkové terasy.
Chvíli pozorovala ozářenou "sněžnou" oblohu.
Pak se naklonila a odhodila do hlubiny deštník.
Pozorovala, jak se ve "světelném zmatku" zmateně propadá.
Přelezla zábradlí a skočila.

 (Rozezní se hudba z hotelové restaurace.Tamní akce začíná.)

 

   10/

 

Postava se naklání do Pertina auta.
Sahá po notebooku.
Ukrývá ho pod dlouhý nepromokavý plášť a odchází.
Usedá do sportovního automobilu a odjíždí.
Proráží závoru hotelového parkoviště, která se rozlétne
kolem.
Vozidlo sjíždí do údolí.
Na svítícím tachometru se zvyšuje rychlost.
Silnice se začíná "mlžit", klikatí se vzhůru i dolů, převrací se.
Budí dojem "nějaké internetové hry". Kolem se míhají světla
domů, z protisměru světla aut.

 (Ozývá se "pobrukování".)

Pobrukování:

 Kočky mají devět životů!...Kočky mají devět životů...

 (Začíná se ozývat "chrámová varhanní melodie", která
 pozvolna sílí.)

Světla a záblesky se postupně jakoby "mísí - při zaostření
se prolnou" do průvanem rozvlněného plamenu jedné ze svící
v kapli.

   11/

Poté se obraz přenáší na její interiér (obrazy, sochy apod.).
"Hra světla a mihotavého stínu".
Zastavuje se pohledem na klávesnici varhan, jejíž klávesy
se pohybují v charakteru melodie.
Farář je stále připoután ke sloupu. Hlavu má svěšenou.
Osoba v kápi klečí vedle katafalku s rakví u malého oltáře
v popředí sálu.
Zvedá se a přichází ke knězi. Odvazuje mu roubík.
Kněz začne křečovitě dýchat. Pomalu zvedá pohled na OVK.

Osoba v kápi:

 (Přiklekává k faráři, naklání se k němu.)

 Ctihodnosti, vnímal jste moji zpověď?

 (Farář přikyvuje. Hudba graduje.)

 
 Vím to... A jaképak pro mě máte rozhřešení?

   12/

Po rozmoklé půdě, kalužemi a blátem, se pohybují dámské
boty na vysokém podpatku.
Ke kostelu pospíchá elegantně oblečená Redka.
Nervózně se ohlíží zpátky. V dálce je vidět sílící záře požáru.
Ze siluety je možné dovodit, že se jedná o hřbitovní kapli.
Kroky se blíží ke schodům. Dívka po nich vystupuje a ocitá
se na kamenné dlažbě. Míří k oltáři. 
V první lavici sedí přikrčená postava, která je ukrytá pod
černou kápí.

 (Kanystr na podlaze vedle zakuklence chybí.) 

Rusovláska si přisedá.
Zakuklenec se k ní otáčí a začne se "úděsně mužsky smát".
Má stejnou tvář jako Redka.

 (Do "vřískavého smíchu" zaznívá melodie latinsko-amerického
  charakteru, která pokračuje pod titulky až do konce.) 

   TITULKY 

                                    (KONEC)