SETKÁNÍ - 3.část
(scénář)
6/
( Veselá hudba - jihoamerický rytmus - "
optimistické záběry" na horskou krajinu.)
Perta, Provazník a Lidka odcházejí od skalního plata,
kde tak často v minulosti trávili společné chvíle se svými
"Řádovými partnery". Na zádech mají turistické batohy -
ohlížejí se, zdali něco nezapomněli.
Sestupují úbočím, přeskakují kmeny popadaných stromů.
Sbírají borůvky.
Mezi vrcholy smrků a borovic se objeví střecha malého nádraží
s liniemi zaklikacených kolejnic. Postupně i balkóny lázeňských
budov i výpravné fasády "Jurkovičovských" hotýlků.
(Hudba ustane.)
Perta odkládá batoh a sedá si.Ostatní se přidávají.
Provazník vytahuje lahev.
Perta:
To je ta poslední?
(Lidka zapaluje u studánky svíčku.)
Provazník:
No přece jsme si slíbíli, že ji otevřeme až nakonec.
...a taky na památku -
Lidka:
Doufám, že nemyslíš nás všech?
Provazník:
Proč ne? Hra končí.
Lidka:
Tomu všemu říkáš hra?!
Provazník:
Copak já můžu za všechny ty nehody?
Lidka:
Nehody? Tak pročpak vysedáváme čtyřikrát
do měsíce na policii?
Perta:
Něco jim v tom všem pochopitelně nehraje, jak by
mělo.
...Mně taky ne.
(Perta nabízenou lahev odmítá. Provazník i Liduška ji vyprázdní.)
Ne, teď nebudu chlastat - mám před sebou půl dne
ve vlaku. Metro, autobus - nic moc na náladu.
Vy jste už prakticky za vodou. Na parkoviště máte
půl kilometru.
Nezapomněli jste, vůbec, zamknout káru?
7/
( Latinskoamerické rytmy "se vracejí".
Obrazově optimistické pohledy.)
Mladá výpravčí pozorně sleduje "větrné" nástupiště.
Lidé vystupují a nastupují.
Od bufetu odbíhá skupinka turistů - odhazují nedopité
kelímky piva a limonád, zahazují tácky s nedojedenými zbytky
občerstvení. Rameno historického návěstidla se zvedá
na znamení volna.
Výpravčí ještě vyčkává, až komplikovaně nastoupí rodinka
s malými dětmi a velikým psem i starý muž o berlích, které
jsou omotány vlajícími černými pentlemi.
(Hudba ustává - ozve se píšťalka.)
Železničářka pozvedne výpravku - vlak odjíždí.
Z jednoho svěšeného okénka se odpoutaly dlaně a poté
ruka zamávala do ubíhajícího prostoru.
8/
Stařec belhavě přistupuje k faráři, u kterého klečí
zahalenec. Toho pohladí po kápi a políbí.
HLAS:
( Plíží se po čtyřech ke knězi.)
Mají synové boží sklerózu?
Mají?
Jistě, že mají - musím mít! Na rozdíl od nás!
Tak já ti ten příběh dopovím sám.
Ať se nemusí - tady plachetka s tebou dál
unavovat.
(Rozhlíží se, kde je zakuklenec. Osoba v kápi chodí po kapli
a zapaluje svíce.
Prohlíží si jeden ze závěsů. Hladí ho. Z jeho záhybů vylétne netopýr.
U stropu se jich objeví celá skupinka.
Venku sílí opět vítr. Pohybuje těžkými závěsy kolem oken.
Jedno se otevírá.
Ozývá se zvuk zvonů.)
Tak ti dva mlaďoši z té flašky zmagořili.
Bylo v ní takové omamné kouzlo, víš!
(Opět se rozhlíží po zahalenci.)
Kdo, myslíš, že si s ní pohrál?
(Farář má skloněnou hlavu. Snaží se z posledních sil nadechnout.
Stařec s ním zatřese. Bezvýsledně.Netopýři vylétají mezi pohybujícími se
okenicemi.)
No, nic - tak ten gembler je doprovodil na koleje -
uložil pěkně vedle sebe. A odešel.
Ani ne za minutu vyjel z tunelu vlak a šmik!
Ti dva byly celkově na šest kusů.
Začínají se ozývat "kodrcavé" zvuky. Jakoby jedoucí vlak.
Rakev na katafalku se v jejich rytmu natřásá.
HLAS:
Už musím zmizet.
Třeba se ještě uvidíme -
Stařec se doplazí k rakvi. Vyskočí do ní - v silném průvanu
se vznesou k němu i jeho berle s vlajícími černými fábory.
Dopadne na něj víko.
HLAS:
(Muž zvedá víko a jeho tvář se mění na obličej staré bělovlasé ženy.
Otáčí se k zhroucenému knězi.)
Jak se ti to líbí?
Chceš to ještě se zpěvem?!