Jde to Dobré Wow!

SETKÁNÍ - 1.část

Literatura > Scénář

" S E T K Á N Í "
                 scénář
     

                                  1/


Po rozmoklé půdě, kalužemi a blátem, se opatrně pohybují
holínky.
Kolem nich se vlní spodní část gumového pláště.
Kroky se blíží ke schodům. Vystupují a ocitají se na kamenné
dlažbě.
Ruce se opřou o nádobu se svěcenou vodu. Neponoří se však
do ní.
Anonymní osoba se rozhlíží. Po stranách hoří ve svícnech ozdobné
svíce. Zahalenec kráčí blíž k oltáři.
V popředí sedí přikrčená postava, která je také ukrytá pod černou
kápí. V uličce vedle ní stojí objemnější kanystr.
Příchozí si přisedá.
Přiklání se a něco šeptá.

OSOBA V KÁPI:

 (Chraplavým hlasem.)

 Ale já nejsem syn boží.

PŘÍCHOZÍ:

 A kde je farář?

OVK:

 Jako každý pátek večer - ve hřbitovní kapli.

PŘÍCHOZÍ:

 ( Spěšně odchází. Za jejími zády v průvanu zhasínají svíce.)


Otevírá kostelní dveře - venku se blýská, zaburácí hrom.
Prudký déšť zavaluje v průryvech silného větru okolí.
Osoba kráčí uličkami, kolem balancují rozkymácené lucerny
pouličního osvětlení.
Z dálky se blíží oslnivá světla automobilu. Přiblíží se kropící auto
a mohutně postříká chvátající postavu.

                                                        
                                                             2/


Na katafalku v zašlé hřbitovní kapličce stojí prázdná rakev.
O okraj jsou opřené dvě berle s černými fáborami.
Vedle ní na zemi se povaluje její víko.
Po stranách katafalku visí těžké rudé závěsy. 
Ke sloupu v pozadí je připoután (tváří do místnosti) klečící farář.
Přes ústa má pevně převázaný roubík.
Po straně jsou za paravanem skryté historické varhany.
Těsně u nich je ve zdi zabudované plechové umyvadlo.
Do místnosti vstupuje smáčená anonymní postava.
Otřepává si oděv, překračuje kryt rakve a míří ke zmítajícímu
se knězi. Pokleká k němu.

PŘÍCHOZÍ:

 Svatosti, chci se vyzpovídat!

FARÁŘ:
 (Kroutí hlavou - naznačuje, že nemůže mluvit, protože má přes
 ústa roubík.
                Příchozí tomu nevěnuje pozornost.Venku stále bouří.)

PŘ.:
 (Naklání se k faráři, rozhlíží se vystrašeně kolem, a šeptá mu
 vzrušeně do ucha.
 Farář se zarazí, po chvíli přikyvuje.
 PŘ si přináší u stěny stojící sedátko a posadí se před kněze.
 Začne vyprávět.)

 Bohužel začneme ale od půlky. Nevadí?
 Zpověď má být upřímná, viďte?!
 Dobře.
 Pak mně musíte pomoci. Od toho jste přece s námi!?

 (Farář vyděšeně přikyvuje.)

 ... Tak jo. Všichni jsme se sešli dopoledne v restauraci, hned
 po příjezdu ranního vlaku. Víte, celá naše frakciální sekta.
 Nevím, jesli víte, co to znamená...
 Hm, máme na uspořádání vesmíru svůj názor.
 Chápete - moje bytost je ráda. Víte, to je totiž velice základní -
 pochopit, co vám molekuly přidělují.
 Takže si začínáme rozumnět. Můžu tedy pokračovat?
 Jo, sešli jsme se v hotelové restauraci na snídani.
 Vidím ve vaší tváři, že nesouhlasíte se snídaní v deset
 hodin dopoledne.
 Musím vám to tedy trošku přiblížit.
 Někteří přijeli už večer a přespali přímo v hotelu.
 Zbytek přijel až ráno různými vlakovými spoji.
 Je to dostačující omluva?
 ...Také si myslím. 
 
 A pak to začalo. 
 Vyšlápli jsme za vesnicí přímo do kopce.
 Chvilku nám trvalo, než jsme se mezi sebou tak nějak
 blíž poznali.
 Že tomu zase moc nerozumíte?
 Co je internet víte?
 No vidíte - tak na něm jsme se vlastně všichni dali
 dohromady. A vzhledem k naší frakci jsme se dohodli,
 že budeme až do prvního srazu spolehlivě respektovat
 anonymitu. Každý proto používal jen korespondenční
 přezdívku.
 
 Rozumíte?
 Vlastně jsme ani nevěděli, kde kdo bydlí, čím se
 ve skutečnosti zabývá, jakou má minulost.
 Náš řád naši volnost převtělení přímo nařizoval!

 ( Zatřese umdlévajícím kanovníkem, kterého dusí utažený roubík.)

  
 Všichni jsme určitě věřili, že pro nás bude důležitý,
 co doopravdy uděláme - jak se zachováme - až budeme
 v definitívní moci našeho konkrétního poslání společně.

 ( Obraz se "prozrní" do černobílého - jakoby "návrat do minulosti"
 ...kopíruje vyprávěný děj.)

 Cíl výletu jsme si vybrali už před týdnem.
 Rozhodli jsme se pro severské horské úbočí.
 


VYPRAVĚČ:

Po jejich pravé straně se úbočím kupily věžičky smrků
a nalevo narůstaly kamenité hráze hor.
Na zádech jim kodrcaly napěchované baťůžky a nad
jejich hlavami zakroužil opozdilý dravec.
Chvíli na něj koukali - třepetal strakatými křídly,
zavěsil se téměř bez pohybu do mlžného jitra, sklouzl
o několik metrů níž, opsal půlkruh a opět vylétl nad
strmé údolí.
Po hodině - slunce již zlehka vystoupilo nad přerostlejší
kleť - se skupinka zastavila u zbytků ohniště těsně
za rozcestím.
Chvíli se mezi sebou radili, nakonec jedna dívka
vytáhla z peněženky minci a vyhodila ji do vzduchu.
Dohodli se, že se rozdělí.
Padla hlava. Z výšiny se ozal skřehotavý krákor.
Červená turistická značka mířila vzhůru, modrá se obracela
zpátky do lesa a žlutá vedla k jeskyni přímo pod stanicí
lanovky.
Všichni si odložili na hromadu svoje zavazadla. První trojice
se vydala pro nějaké ty zbytky dřeva a roští. Druhá skupinka
začala stavět stany. A hošíkovi, kterého všichni oslovovali
Sokrates, bylo již několik týdnů před setkáním odhlasováno,
že bude mít tu čest, připravit první slavnostní
společnou večeři. A aby bylo všechno, jak má být, k ruce
dostal pomocnici. Pertu.

 (Reálná situace.)

PŘ.: 

 V té době jsme měli, Svátosti, osm členů.
  
 (Kněz se stává apatickým. Hlava mu klesá.)

 Osm zdravých a mladých bratrů a sester.
 ... Na koho padá, Otče, smrt ?
 Kdo si vybírá vysvobozené? Bůh?

 (Farář pozvedává hlavu, oči obrací vzhůru.Zahalená postava
 se k němu přiblíží, třese s ním.)

 Bůh?!
 Ne. Žádný velitel - ale my sami. 
 
 
 ( Obraz se vrací do minulosti. Osmičlenná skupina se rozdělí.
 Na místě zůstává Perta a Sokrates.
 Vybalují a připravují kuchařské potřeby.)


PERTA:

 ( Zvědavě si prohlíží množství různých konzerv, dózy s kořením,
  pytlík rýže a brambor. Třese s demijonem, prohlíží si objevenou
  knížku.Listuje v ní.)

 Hele, Sokrate, až se kolem roznese vůně té tvé kuchařské
 všehochuti, připajdají mezi nás medvědi a sežerou
 všechno, na co přijdou.

SOKRATES:

 Medvědy nezajímá prozřetelnost.
 Podáš mně placatku? Mám ji v pravé kapse bundy.

 ( Ochutná tekutiny z dózy.)

Perta:

 Budeš nám chybět.

SOKRATES:

 Proč myslíš, že jsem dal kotlíkovici název
 Bolehlavové Lurdy?

Perta:

 Jasně - protože se zase brzo všichni sejdeme.
 Prostě, jako znovuzrození na plese.

SOKRATES:

 Perto - znovuzrození, ale vědoucí.

Perta:

 Sokrate, jen tak mezi námi, co by se stalo, kdybych
 porušila řád?

SOKRATES:

 Porušila řád? Jak to myslíš?

Perta:

 Napsala bych nějakou závěť.

SOKRATES:

 Komu?

Perta:

 ...máš pravdu...

 ( Ohlížejí se.V pozadí začínají hrát varhany "těžkopádnou
    gotickou" píseň.
    Z úbočí se vrací  rozveselený zbytek skupiny.)
 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 11. ledna 2013, 09:27
  • 735 zobrazení
  • 0 oblíbené