Uprostřed kruhu válí se zrnko prachu,
ladně dopadlo na naleštěnou podlahu,
prolomila se jakoby pod tíhou hříchů
hluboko ve stínu na potahu.
Ve stínu tak proklatě šedém,
jako deštivá noc a Ty tančíš.
Sklenice vína opíjí mne blahem,
není nic lepšího,
nic pro tuto poetickou chvíli.
Ve vzduchu cítím splodiny,
zapálím si cigaretu ačkoli nekouřím
vím jak škodí to zdraví
stejně jako chlast ale ten já mužu.
Opilý láskou tou ulicí pod nebem širým tančím,
mé kroky nesouc se na vlnách jazzu
Touha žene kupředu a zamilovanost mne oblbuje.
Neposeru se ze sladkejch keců
a stejně mne dostanou.
Autor
cz
en
sk
de