Houpačka pro večernici (a svědomí zůstalo dole)
Literatura > JinéRty byly suché a rozpukané jako africká půda. Stekla po nich jediná slza. Z ní se vypařil sen o řetězech.
Zem jí létala pod nohama a nebe bylo s každým dalším zhoupnutím o něco širší. Zdálo se, že už v tuhle chvíli nach pohltí celé zorné pole. Pod stehny a v rukou se Naně vlnily řetězy. Nahoru a dolů to bylo. Nahoru ale mnohem víc. "Tak vysoko už ne, slečno! Málem jste mě kopla do hlavy! Promiňte, pane! Ale když obzor je tak fialový. Vévodí mu obrovská hora se zaobleným vrcholem!"
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
mooia- 3 bodů
- 3 komentářů
- 1 hodnocení
- 28. června 2008, 23:06
- 1478 zobrazení
- 0 oblíbené
-
