Jde to Dobré Wow!

ZAPROSTŘENO - "Zpověď"

Literatura > Vícedílné

ZAPROSTŘENO

        " Zpověď "

 

Automobil svižně prolétl vesnicí a zastavil na
křižovatce u osvětlené reklamní tabule.
Nebylo zase tak pozdě, ale šedočerné mraky
udělaly své.
Drobný deštík překrýval přední sklo vozidla.
Řidička vystoupila a rozhlédla se po okolní
zádumčivé krajině. Zatřásla stěrači, které se
ne a ne pohnout z místa, aby nakonec zmokle
nastoupila zpátky.
"Do hajzlu!", praštila oběma rukama do volantu.
Sice zjistila, že má odbočit do kopce po levé
straně, ale nepodařilo se jí na ceduli přečíst
zbývající počet kilometrů.
Zapálila si cigaretu a rozsvítila stropní světlo.
Z odkládacího prostoru vytáhla automapu.
Rozložila ji a modře nalakovaným nehtíkem
čárala po barevném papíru.
Cesta k hotelu ji nebyla úplně neznámá - před
několika lety se tady vlastně celá skupina
poprvé sešla - ale čas udělal své.
Zchátralá autobusová zastávka za křižovatkou
zmizela, vzrostlé stromořadí po okraji stoupající
vozovky ustoupilo dalšímu silničnímu pruhu.

Trhlo to s ní, jakoby dostala ránu do hlavy.
Otočila se k bočnímu okénku. Na jeho zamlžené
sklo zabouchala černá rukavice.
Spustila sklo níž o pár centimetrů.
Z krápající tmy k ní dolehl chraptivý hlas.
"Na můstek musíte nohoru doleva. Je to tak
pět kilometrů."
Než vykoktala poděkování, dobrodinec
se rozplynul v dešti. Pohlédla zmateně do
zpětného zrcátka. Světla cizího auta právě
přeblikla z potkávacích na obrysová.

Když zastavila u závory, vyšel ji naproti hlídač
parkoviště.
"Nezdržím se dlouho, jedu za provozním jen pro
potvrzení objednávky", oznámila chlapíkovi
s promočenou firemní kšiltovkou.

Popojela k mezeře mezi vozy hotelových hostů,
jen pár kroků od horního můstku, který se mírně
vykláněl nad stometrovou propastí.
Zatlačila ovladač rádia.
Ze stereofonních reproduktorů se povzbudivě
zakolíbala rozšafná melodie o jakémsi cigánovi
s bílými zuby.
Sáhla na zadní sedadla a našmátrala cestovní
počítač a hlubokou misku. Předměty si položila
na klín. Display se rozsvítil a dívka odšroubovala
uzávěr ze sedmičky jakési whisky.
Z kabelky vytáhla krajíček chleba a lžíci.
Pečivo nadrobila do talířku a zalila ho alkoholem.
Studená polívka zavoněla v napjatém tichu jako
kadidlo, které nás pohltí ještě dříve, než sáhneme
do svěcené vody.

Slečna si hřbetem ruky otřela vystouplé rty a rázně
vypnula rozhlasové vysílání. Zahleděla se nad
vrcholky stromů, které problikávaly v mrkajícím
neónu kolem vchodu do restaurace.
Po chvíli přemýšlení se Perta rozhodla pro
napsání úvodního tučného titulku.
Na obrazovce vytryskl, jako blesk z čistého
nebe.
Písmena čtenářům oznamovala: Zpověď.
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 26. září 2012, 09:35
hoky: Ano, Hoky...a díky.
hoky
kvalita komentáře: 0 hoky 24. září 2012, 10:57
3 ..po takéto studené polévce, navíc s vůní kadidla, nezbývá než se pustit do zpovědi
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 24. září 2012, 09:02
  • 1400 zobrazení
  • 0 oblíbené